Jan Talich: Hudební obojživelník

Když se před lety Jan Talich začal více věnovat dirigování, cítil se ze začátku nepatřičně, že někam vyráží bez houslí, jen s taktovkou. „To bylo pořád – ježíšmarjá, kde mám housle. Jsem původní profesí houslista, takže jsem si bez nástroje připadal hodně nesvůj,“ vypráví. Postupně si zvykl a svůj čas dnes už rovnoměrně dělí mezi řízení orchestru a hraní na housle. A podobně, jako je napůl houslista a napůl dirigent, je i napůl v Česku a napůl ve světě: „Mění se to v jednotlivých letech, teď mám zrovna pocit, že jsem doma hodně málo, ale celkově to bude tak padesát na padesát.“

A když už jsme u těch padesáti… V hudební branži byl vždy brán jako „mladý Talich“. Jenže čas se nezastavuje, a tak, přestože mladě stále působí, oslavil Jan Talich letos padesáté narozeniny.

Zvláštní život kvarteta

Proč byl „ten mladý Talich“, je celkem logické. Pochází totiž z velice slavné hudební rodiny. Jeho prastrýc Václav Talich byl legendárním šéfdirigentem České filharmonie, otec zase v šedesátých letech založil světoznámé Talichovo kvarteto, do kterého Jan Talich mladší před dvaceti lety nastoupil a které dnes vede.

„Slavné jméno určitě trochu pomáhá. Ve škole mi pomáhalo při různých klukovinách. A pomáhá jistě i dnes. Svět je rychlý a i v hudbě hraje velkou roli propagace a marketing, možná až příliš. V takovém světě je pak známé jméno výhodou,“ říká. „Na druhou stranu, když jsem před lety nastupoval do kvarteta, byl jsem hodně nervózní. Představte si to, pětatřicet let historie světového kvarteta a vy tam máte – se jménem Talich – nastoupit a nějak to táhnout dál.“

Ta situace byla vůbec trochu zvláštní. V kvartetech totiž platí, že hlavní slovo má první houslista, tedy primárius. A právě do této role při generační obměně nastoupil tehdy opravdu mladý Jan Talich. Jenže za zády mu coby hráč na violu seděl zakladatel kvarteta, který byl ještě navíc jeho otcem. Může se v takové konstelaci nový primárius stát skutečným lídrem kvarteta? „Táta je skvělý muzikant, od kterého jsme se tehdy s ostatními kolegy snažili učit. On zase dokázal respektovat, když jsem přišel se svou vlastní interpretací. Opravdu jsme nikdy neměli nějaké hudební spory,“ líčí Jan Talich a zdůrazňuje, že život a práce kvarteta mají svá velká specifika.