Táta mě k šéfování nenápadně dostrkal
9. dubna 2017
Reportér 4/2017 · Číslo 32foto Radek Miča
Chcete si zlepšit náladu? Jeďte do Chropyně. Na konci obce stojí modré haly a kanceláře strojíren. V nich potkáte šéfa, na kterém je skutečně vidět, jak ho práce baví a jak to jemu i firmě jde. V květnu mu bude dvaačtyřicet a jmenuje se Robert Kudela.
Zbožňuji je, mám rád moderní auta i veterány. Líbí se mi proces jejich vzniku a je celkem jedno, jestli je to u moderních aut, pro která navrhujeme svařovací linky, anebo u veteránů, které se snažíme s tátou z nějakého vraku dostat do původní podoby.
Obojí. Rozdíl je v dodacím termínu. Zatímco pro automobilky musíme linku dodat v přesný den a přesnou hodinu, u veteránů se s tím můžeme mazlit. V jednom takovém autě jsem se měl ženit, a to mělo zpoždění třináct let.
Auto, naštěstí. Svatba proběhla v termínu, který jsme měli domluvený.
Do svařovací linky vstupují z jedné strany jednotlivé plechy, u každého auta jich je zhruba tisíc, a z druhé strany musí vypadnout svařené auto. Ty plechy svaří roboti v přípravcích, které my vyrábíme.
Pro nás je to skvělé. Na jedné platformě se dělá limuzína, kombi, SUV, různé crossovery. To vyžaduje větší flexibilitu linek a nám to dává více prostoru pro přemýšlení a navrhování řešení. A další výhodou jsou pro nás elektromobily, což jsou zase nové platformy, jiné podvozky, ve kterých jsou uložené baterie. Čím více typů aut, tím lépe pro nás. Pokaždé máme co dělat.
Podpořte Reportér sdílením článku
Zakladatel magazínu Reportér.