Kohout vs. Boučková: Rozkoly a sblížení
15. ledna 2017
Reportér 1/2017 · Číslo 29Před čtyřiceti lety je na čas sblížila Charta 77, pak ještě společné bytové divadlo. Potom se jejich cesty na dlouho a hluboce rozešly. Nakonec se dcera a otec, Tereza Boučková a Pavel Kohout, opět sblížili. V unikátním společném rozhovoru mluví o situaci po Chartě i po Listopadu.
Boučková: Ne úplně dobře, těsně předtím došlo k hlubokému rozkolu s tátou. Myslela jsem, že spolu už asi nikdy nebudeme mluvit. Pak se to ale rychle otočilo.
Kohout: V jednom kole. Celá akce si vyžádala jistého kvapného jednání počínaje sběrem podpisů, psaním a rozesíláním toho textu, takže jsme neměli moc času na jiné záležitosti. Rok 1976 jsme pak končili velmi euforicky. Sešlo se nás asi patnáct signatářů a protančili jsme silvestr s vědomím toho, že příští rok asi nebude příliš klidný. Ale na místě samém byla moc dobrá nálada. Všichni jsme měli pocit, že je všecko dobře.
Kohout: Své děti jsem varoval už v letech 1969 a 1970, že přichází doba, v které se budou muset rozhodnout, jestli půjdou za svým štěstím, jaké jim nabízí režim, anebo jestli zůstanou věrní vlastním pocitům. Přes všechny možné rodinné problémy jedno zůstávalo stejné, a to byl náš tehdejší vztah k režimu a potřeba nebýt jeho součástí.
Při přípravě Charty 77 jsme se dohodli, že ji nebudou podepisovat naše ženy, také proto, aby nám nebylo předhazováno umělé navyšování počtu signatářů, a že vynecháme děti, aby nepřišly o šance na studia.
To se u mě moc nepovedlo. Protože má žena Jelena trvala na tom, aby byla dopsána mezi signatáře. A dvě mé děti se signatáři staly o něco později, Ondřej i Tereza, zatímco Kateřina už měla tehdy nakročeno ke svobodnému životu ve světě.
Podpořte Reportér sdílením článku
Zakladatel magazínu Reportér.