Nikdy není pozdě

Malí kluci drásají motokáry, pak rostou, zlepšují se a přecházejí na stále lepší a silnější auta. A ti nejlepší z nich si jednou zazávodí na opravdových okruzích ve velkých závodech. Tak to v automobilovém sportu chodí. Jistě, mnoho lidí začne jezdit až v dospělosti, třeba když si vydělají na vlastní stáj. To už ale většinou nedokážou porážet závodníky, kteří s volantem vyrůstali odmala. Většinou…

Petru Fulínovi bude příští rok v únoru čtyřicet. Sympatický chlapík s pronikavýma očima, který dost rychle mluví. A ještě mnohem rychleji jezdí v autě. Už dvakrát vyhrál Evropský pohár cestovních vozů a naposledy v něm skončil těsně druhý (o tom, jak moc to bolelo, bude ještě řeč). Dvakrát získal Zlatý volant coby nejlepší český jezdec na okruzích. Byla by to pěkná a úspěšná ka­riéra závodníka, i kdyby jezdil odmala. Ještě zajímavější ale je, že si Petr Fulín pořídil první závodní auto až v osmadvaceti. Tedy auto… on si tehdy vlastně pořídil dvě.

„Vždycky jsem měl rád auta, ale nikdy jsem nebyl na závodech ani jako divák,“ vypráví Petr Fulín. Jezdil rád, na klikatých okreskách do toho šel trochu dravěji, a často měnil přední brzdy ve svém těžkém civilním autě. A když si jednou znovu přijel pro nové k bývalému závodníkovi Josefu Křenkovi, přišla řeč na to, zda by pro něj nebylo lepší, kdyby si pořídil závodní auto. Tak po nějaké chvíli koupil hned dvě, starou a novou závodní octavii. Prodával je Jiří Skula, který zrovna končil se závodní kariérou.

„Takže jsem si přivezl domů dvě závodní auta, vyparkoval jsem z garáže na mráz ta dvě civilní a tam to celé začalo,“ líčí Petr Fulín poněkud neobvyklý start závodní kariéry. „Potřeboval jsem si k těm autům sehnat mechanika, tak jsem si vzpomněl na kluka z mládí, který býval hrozně šikovný a už ve třinácti spravoval dospělým auta. Šikovný byl pořád, ale závodní auto předtím nikdy neviděl. A takhle se to moji mechanici všechno učili za pochodu.“ Na prvních závodech, na jaře roku 2006 v Brně, se prý ostatní dívali na celý tým jako na exoty. Jenže onen „exot“, který chtěl být alespoň předposlední, aby se mu všichni nesmáli, zajel ve druhé závodní jízdě desáté místo. A závodní kariéra se rozjela.

V roce 2007 skončil druhý v seriálu BMW 1 Challenge, 2008 získal stejné umístění ve Škoda Octavia Cupu. V letech 2009 až 2011 jezdil se Seatem: sbíral mimo jiné prvenství a místa na stupních vítězů v seriálu Seat Leon Supercopa. Pak následovaly tři roky v BMW, kdy byl nejprve třetí v celkovém pořadí Evropského poháru cestovních vozů (ETCC) a pak jej dvakrát vyhrál. Před loňskou sezonou se vrátil opět k Seatu a loni, stejně jako letos, s ním dobyl v ETCC stříbrnou příčku celkového pořadí.