Před českou burzou jsou hezká léta

Mluví rychle, dost rychle. Ale to zřejmě k profesi obchodníka na burze, kterým dlouho býval, patří. Před lety se jeho byznys přesunul k pomalejšímu a stálejšímu podnikání, správě financí, k takzvanému asset managementu. Ale přinejmenším v jednom směru je rychlost pro Jana Vedrala (48) důležitá dál. Je majitelem dostihových koní. A na dostizích, jak známo, rychlejší vyhrává.

Před více než dvaceti lety jste začal podnikat na tehdy začínajícím kapitálovém trhu v Česku. Jak byste jej po dvaceti letech charakterizoval?

Ronald Reagan kdysi popsal vztah státu k ekonomice následujícími slovy: „Když se to hýbe, zdaň to. Když se to pořád hýbe, zreguluj to. A když se to hýbat přestane, dotuj to.“ Český kapitálový trh je podle mne už v té třetí fázi, kdy už bylo zregulováno, co mohlo, a teď se politici snaží o nějaké oživení. V současné době to není místo, které by mělo nějakou dominantní úlohu při rozdělování kapitálu.

Proč se pražské burze nikdy nepodařilo nějak smysluplně rozvinout?

Politici tomu nevěřili, takže neprivatizovali přes burzu. Po kuponové privatizaci dostal navíc celý kapitálový trh lehce negativní nádech. A třetí věc je kulturněhistorický faktor. U nás ani za první republiky kapitálový trh nijak zvlášť nefungoval, veškeré financování podnikání bylo přes banky.

Uškodily pražské burze i špatné zkušenosti? Posledním opravdu velkolepým vstupem nového titulu v Praze byla podle mého soudu těžařská NWR, jejíž akcie se propadly na zlomek původní ceny.

Možná. Ale nic z těch špatných zkušeností nemá souvislost se samotným institutem burzy nebo s tím, jak je vedena. Burza funguje po technické i institucionální stránce velice dobře a Petr Koblic ji dle mého názoru vede dobře a dělá všechno možné i nemožné pro to, aby na ni přivedl nové emise. I struktura brokerů kolem pražské burzy byla velmi profesionální. Jenže postupně se ti dobří brokeři pochopitelně vytrácejí v souvislosti s tím, že na burze „nejsou kšefty“.

Mimochodem, spálili jste se vy sami nebo vaši významní klienti na NWR?

Na akciích ne, ale přišli jsme o nějaké peníze v dluhopisech NWR, které prošly restrukturalizací. Ale nebylo to významné. Přestože jsme historicky investovali do několika emisí dluhopisů, které nebyly plně splaceny (Vítkovice, ECM, NWR), nikdy to nám ani našim klientům nezpůsobilo nějaký fatální problém. Nesplácení dluhů je pro věřitele vždy nepříjemné, ale když investujete do vysoce úročených dluhopisů, musíte počítat s vysokým rizikem nesplacení. Je třeba investici široce diverzifikovat a do emisí jednoho emitenta investovat pouze takový podíl z portfolia, o který si můžete dovolit přijít . My se držíme limitu dvě procenta. Selhání jednoho emitenta pak není na výkonnosti fondu příliš vidět. Pokud jde o akcie NWR, už od začátku jsem si říkal, že když prodává Bakala, není dobré kupovat.

Proč?

Protože to je a byl prozíravý investor, který prodává v době, kdy se prodávat má, a nakupuje, když je to levné. Vlastně je pro mne divné teď poslouchat, že je Zdeněk Bakala skoro za vyvrhele a mnozí ti, kteří mají za sebou opravdu divoké věci z devadesátých let, jsou dnes považováni za vážené byznysmeny. To mi k němu nepřipadá spravedlivé.

Nechybí současnému kapitálovému trhu nějaký podobný tahoun, jakým byly léta akcie ČEZ?