Singer: Roky 2016 a 2017 vidím optimisticky
13. března 2016
Reportér 03/2016 · Číslo 1913. března 2016
Reportér 03/2016 · Číslo 19Kupodivu ne. My jsme tehdy měli ještě spoustu práce kolem „zombie“ těch zesnulých bank z devadesátých let, které bylo nutné dořešit, položit do rakví a umožnit jim důstojné spočinutí na pohřebišti. Nebyla to taková selanka, ale neřešila se makroekonomika.
Bylo nutné najít nějaká řešení, která by byla kompromisem zájmů všech zúčastněných stran. Svým způsobem jsem k tomu měl i vzhledem k předchozímu působení v restrukturalizacích u PricewaterhouseCoopers (PwC) i ve skupině Expandia dobrou průpravu.
Ano, patřil sem i personální audit, snižování počtu zaměstnanců – v tom ČNB nekopíruje řadu jiných bobtnajících institucí – a také začlenění dohledu nad pojišťovnami, burzou a kampeličkami. Tedy spousta důležitých věcí, ale ne takových, které by poutaly širší pozornost.
Na počátku, po pádu Lehman Brothers, jsme ještě s guvernérem Zdeňkem Tůmou museli ujišťovat veřejnost o stabilitě našeho bankovního systému. Přestože si to lidé možná úplně neuvědomují, jsme jedna z mála zemí, která nemusela sanovat svůj finanční systém.
Obavy o celý systém jsme neměli, jen dílčí. My jsme se tehdy snažili uhájit zásadu – a já dodnes myslím, že správnou – že vklady nemusí být stoprocentně pojištěné. (V roce 2009 se v reakci na krizi přijalo celoevropské rozhodnutí o pojištění vkladů do výše 100 000 eur – pozn. red.). Tu bitvu jsme na evropské úrovni slavně prohráli. Ale ještě než k tomu pojištění došlo, byla tu koncem roku 2008 přeci jen obava, že by mohla část vkladů začít odtékat. S tehdejším ministrem financí Kalouskem jsme měli dohodu, že kdyby nějaký významnější odliv začal, mohu mu zavolat klidně o půlnoci a on by pak vystoupil s ujištěním, že i náš stát se za vklady zaručí. Tato obava se ale nenaplnila.
Podpořte Reportér sdílením článku
Zakladatel magazínu Reportér.