Proč nás tak dráždí zrovna názory?

„Kdo si myslí něco jiného než já, zaslouží pořádně naložit, neřkuli rovnou zjebat.“ O tom a nejen o tom je editorial červnového Reportéra.

Pravda seš ty, pravda je to, co je v novinách. Takhle nás školil jeden z kolegů v mém prvním stálejším zaměstnání. Psal se rok 1993, nám školeným bylo devatenáct, ostřílenému kolegovi táhlo na jedenadvacet. Svět byl krásně přehledný.

Dnes se onen kolega, mimochodem velmi vzdělaný a tolerantní člověk, k téhle větě už moc nehlásí. Nedávno jsme spolu zrovna vedli debatu, jak nepochopitelné je, že se i jinak velmi tolerantní lidé – kteří by nikdy nikoho neurazili, co se týče pohlaví, rasy, sexuální orientace či vyznání – snadno mění v osoby zcela netolerantní, pokud jde o názory.

Jako by některým lidem právě vysmívání se za „hloupé“ názory jiných nahrazovalo ty formy předsudků, které už dnes považujeme za nemoderní a nepřijatelné. Čím víc to člověk nějakému omezenci naloží, tím lépe. A je jedno, jestli je ten omezenec omezený proto, že má rád Zemana, nebo že ho rád nemá. Volně si můžeme místo prezidenta dosadit Babiše, Rusko, EU, uprchlíky, Čínu, Bakalu, televizi (jakoukoli), Spartu, Kliniku nebo jiné subjekty, které dovedou tak hezky rozproudit emoce.

Kdo si myslí něco jiného než já, zaslouží pořádně naložit, neřkuli rovnou zjebat. Ideálně samozřejmě písemnou formou přes internet, protože to je jaksi snazší než něco říkat do očí.

Je to vlastně docela pohodlné a efektivní. Neztrácíte čas, nemusíte plýtvat energií při zkoumání myšlenek, pocitů a argumentů těch druhých.

Nevýhodou ovšem je, že se člověk moc nedozví o těch ostatních, s nimiž se na planetě pohybuje. A že pak může být poněkud překvapen tím, na co ti druzí slyší, jak se rozhodují a koho třeba volí.

A navíc je ten jasný a přehledný svět taky trochu nuda.

V tomto čísle magazínu Reportér – stejně jako ve všech minulých a těch budoucích – určitě vycházejí i názory či výroky, se kterými buď částečně, nebo vůbec nesouhlasím. Zaplať pánbůh. Časopis, který tiskne jen to, co si myslím já, by se mi nechtělo ani číst, ani psát.

Milé čtenářky, milí čtenáři, přeji vám krásný červen, tolerantní okolí, a pokud možno i příjemné čtení.

P.S.: Červnový Reportér vám mimo jiné přináší text o závěrech vyšetřování jednoho z nejtajemnějších případů českého byznysu, prodeji plzeňské Škody. Dočtete se také, jak agenti vydělávají na českých fotbalistech a proč jich málo chodí do špičkových klubů. Mimořádně působivý text „Budu všude kolem tebe“ přináší příběhy rodin, jejichž miminko se nenarodilo živé – téma, o kterém se sice veřejně nemluví, ale přesto tu je. V magazínu najdete i rozhovor s Lou Fanánkem Hagenem, příběh violoncellistky Kovalové, nebo reportáž z Anglie o stoupencích odchodu Británie z EU – a spoustu dalšího čtení.