Sněžím za korony

Když jsem poprvé do jeho deníku nahlédl, užasl jsem. Korupčním případům se jako novinář věnuji léta, iluze jsem ztratil dávno. Přesto jsem si musel přiznat, že realita předběhla i mé nejtemnější fantazie: podle zápisků inkasoval Dbalý úplatky takřka dennodenně, téměř z každé zakázky. Ze stamilionových tendrů na zdravotnickou techniku i pididodávek materiálu, třeba roušek.

Postupem času přidal bílý prášek. „Telefonicky ruším celý svůj program. Jedu jen na krátké setkání s Pavlem D., kupuji 10 g sněhu (20 K). Rušící tendence mám stále častěji a nic se kvůli tomu neděje,“ všiml si například mezi sněžením, jak drogové kratochvíli sám říkal.

Vážně mě do té doby nenapadlo, že řízení velkého špitálu může být nekončícím dekadentním večírkem. Jakmile jsem se z prvotního šoku vzpamatoval, začal jsem pracovat na právě vydané knize Sněžím! Deník bílé mafie. Mapuji v ní marasmus, v němž se elitní nemocnice tehdy nacházela. Ve velkém detailu ukazuji a s pomocí dalších dosud nezveřejněných dokumentů dokazuji, že peněz protéká českým zdravotnictvím dost a dost. Jen se ztrácejí v kapsách zkorumpovaných šéfů, státních úředníků, manažerů zdravotnických firem. A na řadové lékaře či zdravotní sestry se pak jaksi nedostává. Přiznám, že ty pasáže mi z paměti vyskakují i teď, když si ředitelé nemocnic v novinách stěžují, že nemají na odměny pro zdravotníky, kteří v první linii vedou boj s nepolapitelným čínským koronavirovým drakem.

Jistě, Vladimír Dbalý skončil. Jenže tu myšlenku nedokážu zaplašit: není mezi řediteli ještě náhodou nějaký další Dbalý?

Autor je šéfredaktorem serveru iROZHLAS.cz.