To mléko chutná jako za našeho mládí

Statek na začátku Ovesné Lhoty na severozápadě Vysočiny by mohl mít přízvisko U Strakatých. Taková je totiž většina koček, jež se toulají zdejší stájí, i krav, které se tu právě natahují pro kusy voňavé siláže.

Dojnice spokojeně lelkují v úterním odpoledni na slámové podestýlce, občas vstanou pro sousto a pak zase ulehnou. Jsou jich tři stovky, a je tak hezky vidět, jak různorodá může být kombinace bílé srsti s nazrzlými skvrnami. Mezi téměř hnědé kolegyně zrovna míří jedna bílá, která má výraznější tmavý flek akorát u ucha. „Původně tady byly české červené stračeny, tyhle už jsou došlechťované červeným holštýnským plemenem, které víc nadojí,“ vysvětluje třiačtyřicetiletý Radim Hrůza, ředitel firmy Agromilk.

Pod značkou Dobrý produkt začal Agromilk před sedmi lety rozvážet po okolí mléčné výrobky – dnes jsou vyhlášené daleko za hranicemi okresu. Tři dodávky s kravkou vykukující na kostičkovaném podkladu stihnou každý týden objet devadesát obcí a rozvézt zboží víc než tisícovce přímých zákazníků, školních jídelen a mateřských školek. Další zboží pak putuje do obchodů v Praze, Pardubicích či Poděbradech.

O největší odbyt se však stará právě přímý prodej zákazníkům na základě jejich předběžné objednávky. Model je jednoduchý: v určený den a dobu auto zastaví na návsi, nakupující si přijdou vyměnit prázdné lahve za plné a objednají si na příští týden. „Tím, že děláme jen na objednávku, můžeme ceny držet při zemi. Naše mléko není dražší než to v obchodě, ale kvalita je úplně jiná.“

Mléko nemá ležet

Mléko z Ovesné Lhoty je chuťově opravdu výjimečné a lákavě vypadá už na pohled. V klasických skleněných lahvích je hustá bílá tekutina, a když s lahví moc nekvedláte, zůstane nahoře lahodná zátka ze smetany. „Mléko nijak neodstřeďujeme – prostě jde po pasterizaci rovnou do lahví. To je právě rozdíl proti velkým mlékárnám. Ty mléko odstředí a pak tuk vracejí zpět na požadovanou míru tučnosti. Byli jsme jednou na exkurzi v pražské mlékárně a tam zrovna míchali směs na jedno a půl procenta. Pak není divu, že to chutná spíš jako bílá voda. Argumentovali, že tímhle procesem zvýší i trvanlivost. Ale my nepotřebujeme, aby mléko někde leželo. Potřebujeme denně dojit.“