Holešovice: přístav, kde mizí krčmy

Pražské Holešovice v sobě mají jistou kompaktnost – pramení snad z toho, že z jedné strany je čtvrť obklopena vodou, z další zelení aa pouze nevelká část volně přechází do sousední Letné.

Honosnější část Holešovic byla vždy soustředěna do zóny u Letné v okolí kostela sv. Antonína, zbytek čtvrti si léta držel svoji poetickou zašmouranost – a to i z hlediska gastronomického. V uličkách byl vždy k nalezení dostatek pohostinství čtvrté cenové s rázovitou obsluhou a levným pivem. Dnes v tomto ohledu pozice ještě drží přístavní U vody (U Vody 1), kde flamendři léčí následky prohýřených nocí polévkami, jako je frankfurtská nebo vývar s játrovou rýží, za vlídného dohledu obsluhy, která ke klientele přistupuje v duchu cimrmanovského hesla „Hospodský je naše máma“.

Trochu méně domácký, ale stále dosti starosvětský, je lokál U sv. Antoníčka (Pplk. Sochora 20), kam se vždy vyplatí zajít na dobře připravenou klasiku, třeba čevapčiči s kopečkem hořčice a sekané cibule.

Smutnou ukázkou, jak to vypadá, když se o totéž pokouší někdo, kdo to neumí, je ovšem nedávno otevřená Jídelna u Nováků (Dukelských hrdinů 32), kde bramborovým krémem nazývají jakousi hrudkovitou podivnost z prášku a obsluha vypadá, že stále smutní po nonstopu Železná Sparta, který se na místě nacházel původně.

Zmíněná Železná Sparta, přezdívaná holešovickými pijany důvěrně Šatník – a to pro množství zavěšených dresů u stropu – byla popůlnočním útočištěm pestré společnosti. Stejně jako někdejší legendární noční nálevna Kobra, kterou nahradila na stejné adrese banka.