Okolí Prahy. Zapadlé zázraky k návštěvě

Okolí Prahy je pozoruhodně nesourodým gastronomickým mixem. Asi největší podíl v něm mají obyčejné venkovské hostince, kde se menu skládá z katova šlehu a různých smažených minutek, což obvykle doplňuje některé z europiv na pípě. Ale pak jsou zde mnohé malé rodinné podniky, které vynikají příkladnou domácí kuchyní. A není jich málo. Některé naleznete ve větších sídlech, jiné jsou na okraji vesnic, ba skoro na samotě.

Severní vítr

Vydáte-li se na sever od hlavního města, otevře se před vámi malebná krajina kolem Vltavy, od níž se zdvihají kopce místy protkané skalami. Prvním větším městem jsou v tomto směru Roztoky. Dobré spojení do Prahy sem přivedlo mnoho těch, kteří se sem vracejí po pracovním dni v metropoli. Dalo by se skoro čekat, že právě pro ně tu vyroste kulinární infrastruktura podobná té v hlavním městě. Zatím to však vypadá spíš rozpačitě.

Když se v Roztokách objevíte kolem poledního, v restauracích vyhrávají komerční rádia nejprofláknutější pop a pokusy objednat si cokoliv ze stálého menu jsou většinou odsouzeny k nezdaru. „A vy si z meníčka nevyberete?“ optá se vás nevěřícně slečna nad nabídkou řízku a vepřového rizota. „No tak to je mi líto.“ O lítosti zrovna něco zpívá z reproduktoru i Richard Krajčo, tak to jde hezky k sobě.

Na první pohled vzbuzuje naděje Zámecká pizzerie (Nádražní 21), kde menu slibuje různé balkánské speciality. Pljeskavica přistává na stole podezřele rychle a tenká vrstva masa nevalné chuti je smutnou parodií na nejslavnější masitý pokrm zemí bývalé Jugoslávie. Část grilované zeleniny je seškvařená do černa a snad jen okurková polévka tarator se blíží originální receptuře a má příjemný česnekový říz.

Do většího optimismu vás naladí až Kavárna Kofííí (Nádražní 22), tady je však třeba počítat s tím, že z polední pauzy se obsluha někdy vrací o půl hodiny později. Ale chvíle stepování před vchodem se vyplatí: mají tu nejlepší espreso v širokém okolí a lahodné snídaňové koflíky ze semínek chia a ovoce.