Moje Berlinale

Jak si režisér užívá filmový festival?

Když máte kliku, na každém festivalu můžete objevit režiséra nebo režisérku, se kterými si máte opravdu co říct, ale pro mě bylo hlavním zážitkem na letošním Berlinale setkání s mými herci.

S Lenkou Vlasákovou se známe léta, ale vídáme se pramálo. Měli jsme radost, jako bychom jeli na výlet.

S Klaudií Dudovou jsme už něco zažili: Cannes, Lvy, byla u mě v Paříži, když si přijela pro cenu, a asi spolu poletíme do Peru. Další film a další festival je pěkným pokračováním spolupráce.

Zdeněk Godla má v Nikdy nejsme sami daleko větší roli než v předchozí Cestě ven. V létě jsme spolu už leccos procestovali po Francii a Itálii při natáčení nového filmu. Měl jsem to štěstí s ním být, když poprvé viděl moře, ale teď se dostal prvně na veliký festival – a hned jako herec, který se líbil. V den, kdy přijel do Berlína, o něm psal Hollywood Reporter, což by udělalo radost leckterému herci, a o to víc člověku, který se živí rukama a občas mu nezastaví autobus, protože se řidiči zdá nepřizpůsobivý.

Samozřejmě jsem čekal na reakce novinářů, lidí od filmu, diváků, ale největším zážitkem pro mne nakonec bylo sedět vedle Klaudie, která náš film viděla poprvé na velikém plátně a za účasti premiérového publika. Smála se, bavila, žádný stres. A pokud snad nějaký měla, tak naprosto pod kontrolou.

Jako při natáčení.

Autor je filmový režisér, nejnověji natočil film Nikdy nejsme sami