Šavle po Lolovi, mém dědovi

10. ledna 2016

Petr Nikolaev.

foto Lukáš Bíba.

Svého legionářského dědečka Aloise Tolara, přezdívaného Lola, režisér Petr Nikolaev nikdy nepoznal. „Důvod je krutý,“ píše ve své vzpomínce pro magazín Reportér, „děda byl coby český vlastenec popraven patnáct let před mým narozením za heydrichiády v Kaunicových kolejích v Brně.“

Děda roku 1942 tušil, co ho čeká, ale vzal si svůj nejlepší oblek, hůlku, do kapsičky zlaté hodinky, odešel a už se nevrátil.

Přesto jsem se s ním setkával už odmalička ve věcech, které po sobě zanechal: byl to jeho portrét v legionářské uniformě, pouzdro s vyznamenáními a především šavle, se kterou jsem si jako kluk rád hrával.

V té době jsem samozřejmě nechápal, kdo byli českoslovenští legionáři, ale tyto vzpomínky jsou ve mně po celý život zasuty.

Během práce u filmu mě čas od času napadlo o legionářích něco udělat. Když jsem narazil na někoho, kdo látku znal, zajímal jsem se a navrhoval různou spolupráci, ale bezvýsledně.

Běžela léta a já na dědečka Lolu myslel stále víc.

Podpořte Reportér sdílením článku