Hrdinství názoru

Nesnáším lidi, jimž názor diktuje nenosit respirátor. Chtělo by se mi dlouze se rozepsat o evoluci, relativnosti času a celé to spojit do obžaloby lidské hlouposti – protože vir se nám vyvíjí přímo před očima a mutovat může s každým přenosem. Klidně už příští měsíc může být úspěšnější než my všichni dohromady.

Dlouhé texty vypolstrované neoddiskutovatelnými fakty ale nikdo nechce číst. Dnes se rádo diskutuje o všem a čím méně inteligence je potřeba ke stvoření odlišného názoru, tím lépe – ono se to snadněji sdílí…

Názory, dokonce i fakta je snadné napadnout. S obrazy to tak snadné není. Předkládám vám tedy skicu vykreslenou slovy, domalujte si ji ve vlastní hlavě:

Představte si, že by ten vir, se kterým teď bojujeme, nepřišel s chutí především na staré a nemocné, ale zaútočil by naopak na mladé. Tisíce dětí by každý den opustily tuto planetu, jiné by ležely v nemocnicích, krky znásilněné trubicemi ventilátorů – a my bychom mohli jen bezmocně přihlížet, jak jich je stále více, jak se naše budoucnost ve ventilátorovém pořadníku ztrácí mezi prsty.

Jak jinak by to asi vypadalo? Kdo by se s nelibostí pozastavil nad tím, že někoho přimáčkli k zemi, znehybnili, aby mu nasadili respirátor, který jinak odmítá nosit? Kdo by si myslel, že když jako osoba veřejná propaguje volné vydechování, může z toho něco vytřískat? Naše ruce by byly ztvrdlé od neustálého mytí, respirátory bychom si lepili kobercovkou k obličeji a bojím se, že by se i lynčovalo.

Ten obraz má ve vaší hlavě hodně ostré barvy, že? Všechno je najednou jasnější…

Nikde není psáno, že vir časem nepřekoná všechny vakcíny, které mu položíme do cesty. A každý, kdo nakazí dalšího, udělal viru službu – pomohl se mu vyvíjet. Klidně si diskutujte o tom, jestli pod respirátorem nevdechujete vir stále dokola. Když ho budete mít při tom nasazený, vaše mutace viru zůstane jen u vás a ohrozíte jen sebe. Tomu já říkám hrdinství. Obětovat se, aby vaše děti tyhle nesmyslné diskuse vést nemusely.