Spát na svahu a uniknout lavině

Jeví se to jako zajímavé dobrodružství. Plánem je noční pochod z horní stanice lanovky pár kilometrů po hřebeni, bivak pod vedením horských vůdců a ráno sjezd prašanem dolů do italského Livigna. V noci se zdá, že nám počasí přeje: svahy pokrývá asi třicet centimetrů čerstvého prašanu, hvězdy září a na ráno slibují modrou oblohu – na noc ovšem taky pořádný mráz.

Posilníme se v horní stanici lanovky Carosello 3000 v restauraci La Stuvetta a vyrážíme proti silnému větru do mrazivé noci. Někdo má skialpové lyže, někdo splitboard (což je rozpojitelný snowboard fungující při výstupu jako skialpové lyže) – já jdu na sněžnicích se snowboardem upnutým na lavinovém batohu.

Horští vůdci kontrolují zapnutí lavinových vyhledávačů a opakovaně nás ujišťují, že cesta potrvá jen tři čtvrtě hodiny. Vyrážíme.

Pochod začíná urolbovanou cestou a rychle utíká. Klábosím s jedním z horských vůdců, je to „guide“ jménem Bruno. Probereme lavinovou situaci a počasí a já se ujišťuji, že plánovaných čtyřicet pět minut pochodu počítá s rychlostí klientů a nevychází z výkonnosti ošlehaných horalů. „Of kórs of kórs fórty fájf minits“ – jistěže, jistěže, pětačtyřicet minut, ujišťuje mne se silným italským přízvukem horský vůdce. Opouštíme rolbou zpracovaný „manšestr“; vítr se mění ve vichr a otočky v prudkém svahu dělají některým členům výpravy velké potíže.

Sníh se hýbe…

Postup vázne, čas tak nějak přestává plynout. Svět se smršťuje na kužel čelovky osvětlující pár metrů stopy přede mnou, těžký dech a sníh bodající do tváře. Občas zahlédneme lyžařské středisko kilometr pod námi – zdá se však být v nějakém úplně jiném vesmíru.