Podívej, kvete růže

Post Image

Podívej, kvete růže

Play icon
0 minut

ilustrační foto ČTK/Profimedia.cz

„Co růží zvou, i zváno jinak vonělo by stejně,“ říká Shakespearův Romeo v dnes již zklasičtělém překladu E. A. Saudka. Jenže ne každá růže voní – a u těch vonných platí, že co druh nebo odrůda, to jiné aroma. Kdo navštívil parfémářskou dílnu a přivoněl k růžovým olejům vydestilovaným z různých typů růží, potvrdí, jak moc se dokážou lišit.

V čarovné polodivoké zahradě na jižní Moravě, v níž trávím letošní léto, je růžových keřů přes třicet a každý je jiný. Rostou tam odrůdy, jejichž květy nejsou cítit nijak. Některé vydávají typickou něžnou vůni šípkových růží, jiné mají šťavnaté ovocné aroma a najdou se i těžké tóny Orientu, linoucí se z několika kultivarů damašské růže se sytě zbarvenými květy, velkými a pevnými jako sevřená pěst.

Damašským růžím se v Bosně říká djulbešećerky podle typické balkánské sladkosti, která se z nich vyrábí. Výraz djulbešećer je takzvaný turcismus – spojuje v sobě jihoslovanské slovo pro cukr a turecké pojmenování růže. A jak jsem se tak kochala vůní damašských růží, zmíněnou legendární delikatesu, o které jsem v Srbsku slýchala a již jsem ochutnala vlastně jen jednou v Bulharsku, jsem se rozhodla uvařit. Jde o typ zavařeniny, které se na Balkáně říká „slatko“. Přechovává se v malých zavařovacích skleničkách a konzumuje se pouze po lžičkách. Jakožto vzácná pochutina tradičně patří k rituálu přijímání návštěv. Příchozímu se nabídne lžička „slatka“, kterou host zapije čistou vodou. Zvlášť vzácné návštěvy dostanou i druhou lžičku. Tato typická lahůdka srbské, bulharské a makedonské kuchyně se připravuje nejčastěji z lesních jahod, ale také z višní, borůvek, nezralých švestiček či jiného drobného ovoce. Králem mezi „slatky“ je pak to uvařené z okvětních plátků aromatických damašských růží – djulbešećer.

Na to, jaká pověst výlučnosti kolem růžové zavařeniny panuje, je její příprava překvapivě jednoduchá. Internetové recepty na „zapomenutou pochoutku našich babiček“ se víceméně shodují: na litr vody připadne kilogram cukru, dva citrony, pro chuť trochu vanilky a očesaných růžových plátků tolik, kolik jich dokážete napěchovat do hrnce. Lístky se vhodí do vroucí vody, přidá se zbytek přísad a všechno se nechá hodinu probublávat. Růžové plátky změní barvu, nabobtnají a zprůsvitní a cukerný nálev lehce zrosolovatí. Zavařovací sklenice naplníme po vrch a necháme vychladnout dnem vzhůru. Výsledkem je mimořádná lahůdka s nevšední vůní a nezvyklou konzistencí – růžové korunní plátky kloužou na jazyku a při skousnutí lehce vržou. Není divu, že se tahle dobrota užívá jen po lžičkách, její sladkost je tak intenzivní, že jedno sousto stačí.

Červnovou dávku „slatka“ už si rozebrali hosté – nikoli po lžičkách, ale po celých zavařovačkách. Ale naštěstí je kvetení letos trochu opožděné, a tak stihneme i druhou, prázdninovou várku.

Podpořte Reportér sdílením článku