Neplavat nahlas

Jak už jsem řekla, bazén je malý, není to ani pětadvacítka, ale přesto si v něm člověk může příjemně rekreačně zaplavat. Tedy v závislosti na tom, s kým ho zrovna sdílí. Jsou plavci, kteří kolem sebe mlátí rukama i nohama, zvedají mohutné vlny, cákají nám, svátečním plavcům, do očí a na frizúry a nezřídka všelijak kličkují nebo se pohybují blízko prostředku, takže se vedle nich stěží vejde další člověk. A pak jsou tací, kteří si svých pár set metrů kraula odplavou těsně při kraji a hladinu téměř nezčeří, a díky tomu se do bazénu pohodlně vejdou další dva ohleduplní plavci.

Všimla jsem si zajímavé zákonitosti: totiž že ty bezohledné ani nenapadne, že někoho omezují. A naopak ti ukáznění mají největší starost o to, jestli někomu nepřekážejí. Jeden z těch, kteří se vzorně drží své krajní dráhy, divže si neodře lokty o kachlíky, se ke mně tuhle přitočil a roztomilou češtinou s cizím přízvukem se zeptal: „Promiňte, prosím, neplavu moc… nahlas?“ Stáli jsme zabalení v osuškách u bazénu, jehož středem už dobrou půlhodinu plavala dáma a rozpoutávala takové vlnobití, že při otočkách šplíchala vodu ven na dlaždičky. Měla jsem chuť ho obejmout: jak za vynalézavost v jazyce, který si osvojuje, tak za jeho empatii. Ujistila jsem ho, že se strachuje zbytečně, protože sdílet bazén s ním je čirá radost. Bylo vidět, že mu spadl kámen ze srdce. Došlo mi, že sám sebe v bazénu nevidí, a tak se může domnívat, že jeho plavecký styl je pro ostatní stejně otravný jako manýry plavkyně, kterou jsme právě sledovali. A naopak ona možná vůbec netuší, že je postrachem bazénu, protože se jí všichni raději klidí z cesty.

Představuju si, že každý kolektiv je zmenšeninou celého lidstva a i naše malé wellness centrum je metaforou světa, v němž spolu žijí lidé všeho druhu. Ti, kteří sledují jen svůj vlastní prospěch, i ti, kteří kromě sebe dokážou vnímat i celek a důležitost vazeb mezi jeho částmi. Je jedno, zda asociálnost pramení ze špatné výchovy, anebo je příznakem poruchy osobnosti. S takovými lidmi se zkrátka nežije dobře. Můžou se jevit jako úspěšní, protože si kolem sebe dokážou vytlouct nejvíc prostoru na úkor ostatních. Jenže konkurenční výhodou lidstva není boj kdo s koho, nýbrž spolupráce. A svět drží pohromadě díky těm, kdo dokážou „neplavat nahlas“.