Tajemství historické fotografie: Emancipovaná žena v kuchyni

Přenesli jsme se do kuchyně počátku 20. století. Vidíme v ní všechny podstatné pomůcky k vaření, je uklizeno, vše má své místo a řád. Kuchyňská váha, hmoždíř, strojky na mletí kávy, masa a máku, kořenky, kalendář. Jako ozdoba a symbol visí na zdi vařečka. V popředí již mimo hloubku ostrosti je sporák s utěrkou. Věci jsou dobově zdobné, stejně jako ornament zdí, ale dominuje prostá účelnost. Aranžovala se kuchyně kvůli fotografii, nebo jde ,,jen” o fotografický záznam z každodenního rituálu? Zdá se mi, že se kuchyňský prostor nikterak necídil, že takto to tam vypadalo, že snímek byl výsledkem momentálního nápadu, nikoli dlouhé přípravy. Snídaně je prostřena pro dva, tím u stolu nepřítomným byl asi muž (?) obsluhující fotoaparát.

Záběru dominuje žena, ta je zjevně důvodem k vytvoření snímku, nejde totiž o dokument kuchyně se ženskou dekorací, ale o ženu čtoucí Právo ženy v kuchyni. Vydavatelkou tohoto časopisu byla Zdenka Wiedermannová-Motyčková (1868-1915), pokroková učitelka, nesmírně zajímavá osobnost. Významná propagátorka ženského emancipačního hnutí a především vzdělávání žen. (Mimochodem, heslo na české Wikipedii dosud nemá, což je docela smutné, když uvážíme, co figurek tam má svůj profil). Příjmení Motyčková vycházelo ze jména partnera, s nímž od roku 1908 žila a jehož dvě děti vychovávala, aniž byli oddáni. Pro ucelenější obraz její osobnosti doplňme, že byla starostkou Jednoty učitelek moravských, jednatelkou Dívčí akademie v Brně, kde žila, redaktorkou Ženské revue a posléze roku 1910 zakladatelkou Práva ženy a Zemské organizace pokrokových žen moravských…

Neznámý fotograf či fotografka snímek vytvořili v době, kdy se většinově soudilo, že – zjednodušeně řečeno – žena je ozdobou muže a patří do kuchyně a na jeho lože. Fotograf vytvořil pro vnímavou čtenářku či čtenáře zajímavý kontrast: žena v kuchyni si čte Právo ženy. Název časopisu jasně dominuje, je důkazem, že právě o jeho zvýraznění šlo. Můžeme i rozpřádat úvahy na téma ,,autorské dílo souborné”, neboť žena s časopisem dost možná byla autorkou koncepce záběru a druhý z autorů jen stiskl spoušť. V dějinách fotografie není vždy a mechanicky autorem snímku ten, kdo záběr exponoval. Jde o citlivý kontrast a zároveň výzvu a o tu autorské dvojici patrně šlo. Bylo by skvělé, kdybychom zjistili, kdo je ona vyobrazená žena a kdo stál za fotopřístrojem.

Už několik desítek let se Pavel Scheufler zabývá historií fotografie. Zaměřuje se na snímky pořízené do roku 1918, tedy na fotky staré zhruba sto let a více. Inspirovala ho sbírka, kterou začal vytvářet už jeho dědeček. Pro magazín Reportér vybírá a komentuje nejzajímavější kusy kolekce: přináší příběhy těchto fotografií zachycujících mimořádné události i každodenní život.