Tajemství historické fotografie: Vznik Československa

Pohled na zahalenou sochu maršálka na tehdejším Radeckého (dnešním Malostranském) náměstí v Praze inspiruje k myšlenkám o vztahu pomníků, převratů a fotografie. Pod sochou, zahalenou proto, aby pohled na rakouského vojevůdce neurážel kolemjdoucí, pózuje fotografovi voják v zastaralé uniformě a nedbale si zřejmě hodlá zapalovat retko. Nachází se v symetrále kompozice stejně jako vrcholek sochy. Vedle vojáka postává dítko třímající tyčku s pentlemi, odhadujeme, že ve slovanských barvách. Dítko je nastupující mladý věk, voják je ten, který se vypořádal s věkem minulým, což symbolizuje zahalení sochy. Opodál postává nezúčastněný občan, ale i ten má v klopě trikoloru. Mimo záběr je vlevo naznačen pohybově rozostřený muž, který přikrčen zřejmě fotografuje. Na domech na pozadí vlají prapory, je krátce ,,poté”. Rakousko-Uhersko bylo svrženo. Dospělo se k oficiálnímu vyjádření nenávisti k monarchii.

Pomníky stejně jako fotografie jsou upomínkou. Ale mnohem výraznější než fotografický obraz, neboť ve veřejném prostoru každému na očích připomínají minulé skutky. Mívají, stejně jako některé fotografie, také ,,výchovný” aspekt. A protože změny režimů mívají tendenci přehodnocovat minulost, bývá součástí procesu přehodnocování i snaha odstraňovat pomníky, zejména takové, které upomínají na zašlou vojenskou slávu. S pomníky mistrů per, štětců a not, pokud výrazně neoslavovaly minulé vlády, obvykle nebývá problém. Odstraňování soch z veřejného prostoru můžeme současně chápat i jako jeden z projevů nejistoty s vlastní identitou a minulostí, neboť pomník je mimo jiné zhmotnělým výrazem vztahu společnosti ke své historii. Odstranění obří sochy krvavého generalissima na pražské Letné široko daleko viditelného bylo jistěže pochopitelné, u sochy Radeckého z českého rodu, domnívám se, sporné. Nicméně socha, na rozdíl od nevinného Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí, nebyla zničena, jen se celkem pietně a bez podstavce přenesla do lapidária. Škoda, že na jejím místě nevznikla navržená socha Járy Cimrmana, největšího českého velikána, byť imaginárního (právě proto největšího…). Byla by blízko Parlamentu. O některých sochách se hezky přemýšlí. Třeba o té nedávno vztyčené na Klárově, odkud to je od Radeckého kousíček.

Už několik desítek let se Pavel Scheufler zabývá historií fotografie. Zaměřuje se na snímky pořízené do roku 1918, tedy na fotky staré zhruba sto let a více. Inspirovala ho sbírka, kterou začal vytvářet už jeho dědeček. Pro magazín Reportér vybírá a komentuje nejzajímavější kusy kolekce: přináší příběhy těchto fotografií zachycujících mimořádné události i každodenní život.