Tajemství historické fotografie: Herci na horách

Před sto deseti lety, 5. října 1904, začal Karel František Hippman vydávat časopis Český svět. Časopis byl charakteristický právě fotografiemi: ty se v redakci těšily zcela mimořádné pozornosti jak výběrem snímků, tak péčí grafika – žádný jiný časopis u nás tehdy neobsahoval tolik kvalitních fotografií. Ke snímkům, které pěkně dokládají soudobý životní styl, patří i záběr Josefa Fiedlera uveřejněný v prvním čísle prvního ročníku.

Fotograf možná zobrazené pány doprovázel, neboť jeho kamera je zachytila živě a bezprostředně, jak se tehdy říkalo ,,momentně”. Profesionál z fotografického rodu se nezapřel a ona momentka je i technicky naprosto perfektní. V originálu jde o stereosnímek, jehož prostorový (,,3 D efekt”) si divák vychutnal jen s pomocí stereoskopického kukátka, kam se dvojice snímku nalepená na kartonu zasunula.

Pánové se občerstvují před cestou na Sněžku, ale co pijí, není zřejmé. Voda to není. Snímek zachycením děje je půvabný sám o sobě. Jeho hodnotu ještě zvyšuje fakt, že díky Českému světu víme, kdo se to občerstvuje. V běžnějším povědomí dnes žije jen jediný ze zobrazených – první zleva stojí Karel Hašler, písničkář, divadelní a filmový herec, skladatel, spisovatel, dramatik, režisér. S ním jsou podle popisku na místě Florentin ze Šteinsberků a Rudolf Kafka, oba tehdy také členové činohry Národního divadla. Hašler si připíjí s Kafkou, který pozoruje fotografa. Florentin ze Šteinsberků (uváděný v dnešních dokumentech pod jménem Florentin rytíř Guolfinger ze Steinsbergu) mocně loká. Čtvrtý u okénka zůstává neznámý.

Z dobového hlediska vůbec nepřekvapí, že čeští herci vyfocení v Českém světě, kterak se chystají na nejvyšší českou horu, stojí u cedulky, jež uvádí cílové turistické body výhradně v němčině. Místem jejich zastavení byl zřejmě Petzer, tedy Pec pod Sněžkou. Když Čech řekl, že jede do „Pecru“, myslí národnostně uvědomělého posluchače to tehdy otřáslo stejně, jako když se v současnosti mluví o ,,autdorové” obuvi, nebo ,,startapové” firmě.

Už několik desítek let se Pavel Scheufler zabývá historií fotografie. Zaměřuje se na snímky pořízené do roku 1918, tedy na fotky staré zhruba sto let a více. Inspirovala ho sbírka, kterou začal vytvářet už jeho dědeček. Pro magazín Reportér vybírá a komentuje nejzajímavější kusy kolekce: přináší příběhy těchto fotografií zachycujících mimořádné události i každodenní život.