Nahá na sněhu. Stereo.
12. ledna 2017
Z hlediska kompozice se můžeme na děvče v lodičkách dívat jako na půvabný příklad uplatnění kontrastu. Zároveň je snímek obestřen množstvím otázek. Odskočila si dívka ze sauny? Byla členkou klubu otužilek? Chtěla svému milému udělat radost?
Neznámý fotoamatér provedl záběr stereograficky, aby nahé tělo při prohlížení působilo pěkně plasticky. Snímek vznikl podle popisku v Československé republice a podle účesu dámy by mohlo jít o polovinu dvacátých let minulého století. Nešlo o žádnou symboliku, jinotaj či snahu o umělecké vyjádření, ale o mírně neobvyklé zobrazení ženského těla a jeho vystavení na odiv – patrně čistě soukromý.
Z hlediska kompozice se můžeme na nahaté děvče v lodičkách na sněhu dívat jako na příklad uplatnění kontrastu. Kdyby ovšem stejný obrázek vznikl v létě, mnozí by v něm nejspíš viděli kýč. Stejný akt může každopádně vzbuzovat velmi pestré reakce. Například: co se před fotografováním či po něm odehrávalo ve stavení, které tušíme v pozadí? Z hlediska dějin fotografie snímek odráží rovněž dobové mínění. Soudní spory nad zabavenými snímky aktů končily v dobách začátků fotografie v neprospěch autora. Převažoval totiž názor, že fotografie není umění a fotograf je tudíž pouhým obchodníkem s nahotou, což bylo trestné.
Až tvorba piktorialistů přesvědčila veřejnost, že fotografický akt může být uměleckým dílem. A díky tomuto uznání se vytvořil argument pro přijetí celé fotografie mezi „vysoká umění“. V době vzniku tohoto snímku byla již atmosféra ve zdejší společnosti jiná a těžko by se našel člověk, který by na fotografa hnal policii pro mravnostní delikt. Naštěstí, dodejme při pohledu na tu zimní krásu.
Podpořte Reportér sdílením článku
Zaměřuje se na díla pořízená před rokem 1918.