Tajemství historické fotografie: Duchovní a duch

Začátek adventu si připomeňme snímkem, na němž břevnovští mniši inscenují setkání s duchem.

Snímek vytvořený fotografem z okruhu Beuronské školy v pražských Emauzích má nepochybně ironicko-didaktický podtext. Byl pořízený v prvním patře konventu břevnovského kláštera, což zároveň dává jistotu autorského určení, ač není signován.

Fotograf musel scénu vymyslet, získat pro ni ,,herce”, naaranžovat stůl a židle. A záběr technicky zvládnout. Jde totiž o dvojexpozici, kdy duch v bílé říze musí být sice patrný, ale ne příliš. Musí se ,,vznášet”, být éterický.

Boty ducha vskutku nevidíme, postava jako kdyby přilétla. Benediktini jsou oděni do svých autentických rouch. Fotograf v každém případě využil stativ, vzorně vyrovnal svislice, asi provedl i náklon na šířku záběru a asi vícekrát exponoval, aby získal jistotu kvality provedení. Mniši museli strnout, předstírat momentku – včetně ,,vyskočení” ze židle. Život na snímcích z 19. století byl většinou předstíraný…

Snímky s duchy, ať již ve spiritistické podobě či jako žerty, byly v poslední čtvrtině 19. století velmi oblíbené. Jestliže snímek zobecníme, autor v nadsázce poukázal na známé rčení: Káží vodu a pijí víno!

Jde o skutečnost v dějinách tisíckrát zobrazovanou, a jestliže toto dílo mohlo být takto v klášterních kruzích a takto naturalisticky vytvořeno, jde o cenný doklad nadhledu všech zúčastněných. Schopnost sebeironie vždy působí věrohodněji a srozumitelněji než sebeidealizace. A když s touto fotografií vyjdeme z křesťanského prostředí, můžeme hovořit rovněž o rozporu mezi teorií a praxí, a to už známe všichni. Neboť jde i o rozpor mezi ideálem, který si člověk v mysli vytvoří, a realitou, kterou vidí a slyš, a do níž byl vtažen.

Ostatně i současné pojetí adventu s horečným sháněním dárků je v rozporu s jeho původním významem jako doby zklidnění, rozjímání a příprav v očekávání příchodu Spasitele. Nečekáme už zázrak či alespoň duchovní usebrání, ale spíše dárky a jídlo.

Už několik desítek let se Pavel Scheufler zabývá historií fotografie. Zaměřuje se na snímky pořízené do roku 1918, tedy na fotky staré zhruba sto let a více. Inspirovala ho sbírka, kterou začal vytvářet už jeho dědeček. Pro magazín Reportér vybírá a komentuje nejzajímavější kusy kolekce: přináší příběhy těchto fotografií zachycujících mimořádné události i každodenní život.