Vstříc svým atentátníkům

Automobil značky Gräft & Stift patřil hraběti Františku Harrachovi. Ten ve voze sedí před Žofií Chotkovou, vévodkyní z Hohenbergu, která do Sarajeva doprovázela manžela – Františka Ferdinanda d`Este. Drží nad sebou slunečník a má na sobě bílé hedvábné šaty s červenými květinami, zdobené šerpou. Následník trůnu po jejím boku je oděn v uniformě generála jízdy – ve světlemodrém kabátě a generálském klobouku se zeleným papouščím peřím. Před ním sedí vojenský velitel Bosny generál Oskar Potiorek – právě na hlavu tohoto muže dopadá, že se sarajevský atentát neuvěřitelnou souhrou náhod na druhý pokus přece jen povedl. Ten první, nezdařený, byl proveden zhruba deset minut po vzniku této fotografie, ten druhý asi v 10:50. Auto řídil český řidič Leopold Lojka (Loyka), vedle něho seděl Gustav Schneiberg, osobní myslivec Františka Ferdinanda d`Este, který byl i něčím na způsob jeho osobního strážce.

Z fotografického hlediska je snímek banální. František Ferdinand vykonal v kasárnách inspekci a odjíždí. Vůz během expozice zřejmě stál na místě, dosud se nerozjel. Nešlo o oficiální, stylizovaný záběr, ale o momentku – je to patrné například z toho, že Oskar Potiorek je zachycen zády k objektivu. Arcivévoda se zřejmě dívá přímo na fotografa, kterého dobře znal. Nebyl jím sice Rudolf Bruner-Dvořák, který následníka trůnu obvykle doprovázel, ale jeho mladší bratr Jaroslav, který jel – z neznámých důvodů – do Bosny místo zkušenějšího sourozence.

Deset minut poté, co se vůz rozjel, na něj dopadla bomba. Skutálela se však po potahu střechy a časovač bomby způsobil, že nálož vybuchla až pod dalším vozem, kde těžce zranila pobočníka velitele Bosny. Auto s následníkem bez přerušení jízdy dojelo podle plánu na sarajevskou radnici. Odtud se jeho posádka ve stísněné atmosféře vydala na další cestu: arcivévoda se rozhodl navštívit zraněného v nemocnici a Žofie zrušila původně naplánovaný oficiální program, aby zůstala po boku svého muže. Hrabě Harrach zůstal stát na stupátku po levé straně, aby chránil svým tělem arcivévodovo srdce. Jenže útok přišel zprava. Jeden z atentátníků, devatenáctiletý Gavrilo Princip, se už jen potuloval kolem a celou akci považoval za zmařenou, když se před ním nečekaně objevil vůz s urozeným párem. Jeho řidič – špatně navigovaný – v tu chvíli navíc musel zastavit, aby zacouval na původní trasu. To bylo osudné.

Pro atentátníka, vyzbrojeného poloautomatickým browningem, nebylo těžké vypálit zblízka dvě rány, obě smrtelné. Ferdinand, kterého střela zasáhla do krční tepny, zemřel ještě před příjezdem do guvernérovy rezidence, těhotná Žofie s prostřeleným žaludkem o několik minut později. Čtyři týdny poté vypovědělo Rakousko-Uhersko válku Srbsku, o den později začalo jeho podunajské loďstvo ostřelovat Bělehrad. Odsouzeno bylo šestnáct mužů zapletených do atentátu, tři byli popraveni oběšením. Gavrilo Princip zemřel v dubnu 1918 v terezínské věznici na tuberkulózu.