Tucet odstínů kýče

Neoděná dáma a na razítku jméno: Karel Samec. Snímek si mohli pánové prohlížet ve stereoprohlížečce, předchůdci dnešního 3D kina. Přístroj sloužil k pozvednutí nálady návštěvníků „Lidové zpěvní síně“.

Kompletní nápis na razítku zní: „Lidová zpěvní síň U Palmů, Karlovo nám. Řiditel Karel Samec.“. Při návštěvě tohoto místa zřejmě byla nabízena možnost si mírně hanbaté obrázky prohlížet ve stereoprohlížečce. V rámci dobového vnímání šlo o umělecké ztvárnění, mladé slečny byly odhalovány decentně. Šlo o soukromý podnik, kam dítka měla zapovězený vstup. Z hlediska ohrožení mravopočestnosti tedy nebyl důvod v celkem tolerantním Rakousko-Uhersku vznést námitku.

Zda stereoprohlížečka, poskytující prostorový efekt, fungovala po vhození mince, nebo byla gratis, s jistotu říci nemůžeme. Ale spíše lze odhadovat, že prohlížení zadarmo nebylo.

Autor zůstává neznámý, šlo patrně o import z Německa. Sezení dívky na sádrovém (?) kmeni zřejmě nebylo nijak pohodlné. Inspirací mohly být soudobé porcelánové figurky, snímek má každopádně všechny znaky kýče. „Antické“ sloupy, divadelní schody, bílý pařez – vše je umělé. Jen dívka je živá. Vystavuje své tělo a rekvizity tomu mají dodat zdání kumštu. Nepravděpodobné barvy zvýrazňuje kolorování, přičemž v pravé polovině akvarel poněkud přetáhl chodidlo.

Výjev neubližuje, neuráží. Přesto snad lze připomenout pozdější výrok Tomáše Bati: „Neřest jest matka porážky!“. Ano, pohled na obnaženou dívku mohl odvádět mužskou mysl od práce…

Lidová zpěvní síň U Palmů se nacházela na Karlově náměstí v Praze v domě čp. 312, v současnosti neobsazeném. Bývalo zde jeden čas též Divadlo Besedy lakýrníků a lze dohledat, že například v roce 1901 uvádělo činohru s názvem Směry života. Bydlíval zde prý i herec Jindřich Mošna. Kdy Lidová zpěvní síň zanikla? Zřejmě již před I. světovou válkou, neboť jméno ředitele Karla Samce se v roce 1913 znovu vynořuje ve spojení se zábavním podnikem U bílé labutě. Byly i tam podobné stereosnímky? Nejspíš ne, tehdy už kraloval film.

---

Historik fotografie Pavel Scheufler se zaměřuje na díla pořízená před rokem 1918. Pro magazín Reportér připravuje seriál Tajemství historické fotografie. Vybírá a komentuje nejzajímavější kousky své kolekce, které zachycují mimořádné události i každodenní život.