Omezení? Útok na svobodu!

Byl to šok. Mobilní zábrany kolem sídla německého spolkového parlamentu v centru Berlína dosud budily přirozený respekt. Turisté plot vždy poslušně obcházeli a účastníci různých demonstrací se u něj sice zastavovali, ale svou nespokojenost dávali najevo skandováním přes něj směrem k obehnané budově Reichstagu.

V podvečer 29. srpna však respekt ze zábran zmizel. Přes plot přeskočili nebo ho prostě odsunuli lidé s červeno-bílo-černými prapory, říšskými barvami původně z 19. století, které dnes s oblibou nosí krajní pravice. Prapory buď mávali nad hlavou, nebo je měli přehozené přes ramena. Utíkali ke schodům budovy, která má v průčelí velkými písmeny vepsáno „Německému lidu“. Jen několik málo policistů se snažilo zabránit protržení zábran před parlamentem. Marně. Ti s vlajkami byli v mnohanásobné přesile a dobře to věděli.

Dovnitř parlamentu se protestující nakonec nedostali. U dveří se bránili útočícím radikálům s krajním nasazením tři policisté do té doby, než přijely posily. Ty pak rychle zpacifikovaly hloučky vetřelců euforických ze svého úspěchu: už jen to, že mohli stát s říšskými vlajkami na schodech parlamentu, pro ně bylo něco. Pro zbytek Německa to naopak byla ostuda a selhání, protože budova spolkového sněmu je v první řadě symbolem toho, k čemu se stát hlásí: ke svobodě vycházející z parlamentní demokracie. Jenže právě obvyklé svobody zažívají od jara ve spolkové republice zatěžkávací zkoušku. A to kvůli pandemii koronaviru – respektive boji s ním.

Hygienická demonstrace

První případ koronaviru v Německu potvrdily úřady 27. ledna v Bavorsku. Pacient z okresu Starnberg se nakazil ve firmě od kolegyně, která přiletěla z Číny. Na začátku března pak na následky onemocnění covid-19 zemřel první pacient, z okresu Heinsberg v Severním Porýní-Vestfálsku. O několik dní později vystoupila kancléřka Angela Merkelová v televizi s projevem, ve kterém řekla, že země stojí před výzvou „historických rozměrů“.

Školky a školy se zavřely a 22. března se federální vláda společně s premiéry a premiérkami všech šestnácti spolkových zemí, které mají podle ústavy převážnou část zdravotnictví ve své kompetenci, dohodla na rozsáhlém balíčku restriktivních opatření. Mezi nimi bylo omezení sociálních kontaktů, zákaz vycházení a zavírání obchodů; v následujících týdnech se opatření dále zpřísňovala.