Je to vážné, kancléřko?

Ten televizní projev byl mimořádný. Kancléřka Angela Merkelová totiž nepatří mezi ty, kteří vyhledávají pozornost kamer a mikrofonů za každou cenu. Od roku 2005, kdy se dostala do čela spolkové vlády, se k Němcům obracela z obrazovek každý rok pouze s novoročním projevem.

Merkelová není někým, koho by řečnění bavilo. Když mluví spatra, její projev bývá někdy kostrbatý až zašmodrchaný, povětšinou bez emocí a strohý. Nedokáže nadchnout a strhnout davy, na druhé straně však umí svou věcností uklidnit. Za její vlády se Německo potýkalo s mnoha vážnými krizemi – s finanční, dluhovou, řeckou a migrační. Pokaždé kancléřka tato vypjatá období přečkala a nakonec z nich vyšla jako nejoblíbenější politik: k čemuž přispěla právě její schopnost uklidňovat v momentech, kdy veřejným prostorem cloumají emoce a strach.

Koronavirová pandemie ovšem pro ni byla zcela novou, a patrně tou nejtěžší krizí.

Když se Angela Merkelová obrátila 18. března v televizním projevu k občanům, koronavirus už nebyl nějakým vzdáleným čínským problémem, ale stal se bezprostředním ohrožením. Už o týden dříve prohlásila, že virus by mohl infikovat většinu Němců. „Nakazit se může šedesát až sedmdesát procent populace,“ řekla na tiskové konferenci s odvoláním na experty. A dodala, že je nutné přijmout taková opatření, aby nedošlo k přetížení zdravotnického systému, že jde o čas, ale že doufá, že „tvrdé kroky“ obrátí situaci k lepšímu.

V době jejího výjimečného televizního projevu byly jindy rušné ulice německých měst najednou nezvykle klidné, lidé se na ulicích navzájem obloukem vyhýbali a vykupovali v obchodech toaletní papír a těstoviny. Toho dne bylo ve spolkové republice
12 327 pozitivně otestovaných na covid–19. Oproti 130 případům z počátku měsíce to byl nebezpečně strmý nárůst, který hrozil, že se vymkne kontrole.