Neodcházím, jen se vzdaluji…

Vlastně už neměla být ve funkci. Kdyby se svět choval podle většinových předpovědí, mohla být Angela Merkelová již rok v politické penzi. Mohla být mimo záběry televizních kamer, mohla opustit titulky světových médií.

Jenže svět není přehledný a předpověditelný. Kdyby 8. listopadu 2016 podle obecného očekávání zvítězila v amerických prezidentských volbách Hillary Clintonová, Angela Merkelová by nejspíš dala přednost konci své politické kariéry. Merkelová během tohoto roku dlouho zvažovala, zda se má znovu, už počtvrté, ucházet o kancléřský úřad. Podle svých slov o tom přemýšlela „nekonečně dlouho“. Otázkám na svou politickou budoucnost se vyhýbala univerzálním zaklínadlem, že se vyjádří, až nastane vhodný okamžik. V jednom z posledních rozhovorů s dosluhujícím prezidentem Barackem Obamou mu kancléřka řekla, že po překvapivém vítězství Donalda Trumpa cítí silněji povinnost ucházet se znovu o kancléřský úřad. Jeden z klíčových Obamových poradců popsal toto setkání v knize – Merkelová své úmysly zdůvodňovala snahou bránit liberální hodnoty ve světě, který se začíná stále více vzhlížet v nacionalismu a izolacionismu.

O tom, zda se tehdy Angela Merkelová rozhodla správně, může dnes pochybovat i ona sama. Její diplomatické přednosti spočívající v trpělivém a emočně neutrálním hledání konsenzu, které se jí v minulých letech zejména na evropských summitech mnohokrát osvědčily, přestávají v době Donalda Trumpa do značné míry fungovat. Její pokusy dojednat něco s nynějším americkým prezidentem zatím vyšly vždy naprázdno, ať už se jednalo o otázky cel a obchodu, nebo třeba pařížské dohody o snižování skleníkových plynů. S trumpovským stylem vládnutí si německá kancléřka prostě neví rady a musí přihlížet, jak se drobí poválečná bezpečnostní a hospodářská architektura Západu – jak se rozrušuje systém, v jehož rámci se Německo mohlo po svém hitlerovském období vrátit do civilizovaného světa.

Pakliže Merkelová skutečně chtěla být protiváhou Donalda Trumpa, nejspíše nyní začíná chápat, že v tomto ohledu své vlastní síly přecenila. A nejde zdaleka o její jedinou potíž.

Pyrrhovo vítězství

Problémem už byl výsledek v loňských zářijových volbách do Spolkového sněmu – sice je vyhrála, ale bylo to skutečně Pyrrhovo vítězství. Její strana získala 32,9 procenta, historicky nejhorší výsledek. Ztratila téměř tři miliony voličů, z toho podle průzkumů více než milion odešel k pravicovým populistům z Alternativy pro Německo (AfD), jejíž vzestup chtěla kancléřka zastavit. Straníci v atriu berlínského sídla křesťanskodemokratické unie se museli o volební noci do vítězného ryku opravdu nutit.