Chaos horší než teroristé

Státní bezmoc je svým způsobem děsivější než moc teroristů – alespoň takové je německé poselství posledních dvou let.

Poučná byla v tomto směru křivka volebních preferencí protiislámské Alternativy pro Německo (AfD). Jde o stranu, kterou migrační krize v polovině roku 2015 vytáhla z politické nevýznamnosti kdesi kolem hranice pěti procent hlasů. Její volební preference vystřelily vzhůru v době, kdy přes rakousko-německé hranice proudily denně tisíce uprchlíků a migrantů. Policie na hraničních přechodech rezignovala a přestala nejen ověřovat, ale dokonce i evidovat jejich totožnost. Zahlcené úřady nestíhaly, města a obce neměly od spolkových úřadů informace, s uprchlíky se improvizovalo, jak jen to šlo. Byl to chaotický stav, jenž ostře kontrastoval s tradicí německých organizačních schopností.

Následující rok 2016 se stal pro Německo rokem útoků. Několikrát udeřili islamističtí teroristé, nejkrvavější čin s jedenácti oběťmi měl na svědomí Tunisan Anis Amri, jenž vjel s kamionem na vánoční trh v centru Berlína. Je pozoruhodné, že po těchto útocích nepřilákala AfD další sympatizanty. Vysvětlení se nabízí: loňský rok totiž přinesl na druhé straně i klid, pokud šlo o migrační krizi. Uprchlíci a migranti se kvůli uzavření balkánské cesty a dohodě mezi Ankarou a Evropskou unií zastavili v Turecku, vláda se začala věnovat obavám občanů, několikrát zpřísnila azylové zákony, takřka týden co týden přicházela policejní razie proti islamistům. Stát si u občanů – navzdory oněm útokům – vylepšil pošramocenou pověst.

Že se dnes preference AfD pohybují kolem osmi až devíti procent, je pro tuto stranu hořké zjištění. Ještě nedávno totiž měla 14 procent. Pochopitelně, že na politickou náladu v zemi mají vliv i mnohé další události, ale přesto se zdá, že využívat teroristické útoky pro politickou kampaň v Německu přinejmenším dosud nezabíralo.

Lidé zjevně nežádají od politiků, aby je strašili, ale především to, aby byli schopni kompetentního vedení.

Autor je zpravodaj Českého rozhlasu v Německu.