Angela Merkelová. Nahoru, dolů, nahoru a zase dolů

Bylo 10. července, zhruba deset měsíců poté, co dala vláda Angely Merkelové najevo, že se postará o syrské uprchlíky. Spolková kancléřka seděla u mramorového stolu; naproti ní moderátorka televize ZDF. Angela Merkelová dávala své letní interview. Ruce položené na stole pevně sepnuté, což dělá kancléřka vždycky, když se velmi soustředí. Kancléřka poskytuje rozhovory zřídka a většinou velmi nerada; určitě věděla, že moderátorka bude chtít bilancovat rok, který byl pro Angelu Merkelovou tím nejtěžším v její dosavadní a poměrně dlouhé politické kariéře.

„Byl to velmi intenzivní rok,“ řekla kancléřka a pokusila se přitom o úsměv. Řada problémů prý spolu souvisí, teror Islámského státu, občanská válka v Sýrii a pohyb uprchlíků. Merkelová se přitom za každou cenu vyhýbala slovu krize. Raději používala výrazy jako uprchlická „situace“ nebo uprchlické „hnutí“. Merkelová coby politický profesionál dobře ví, co říká, a hlavně velmi dobře ví, co říkat nemá. V interview nechtěla zbytečně oživovat nepříjemné vzpomínky a připomínat, že uplynulý rok byl pro Německo krizový.

O pár dní později, v druhé půli července, se však nepříjemné vzpomínky vrátily samy. Německem otřásla série násilných a teroristických činů. Případy se od sebe lišily. Pachatelem toho nejvíce krvavého, při němž v Mnichově zemřelo několik lidí, byl osmnáctiletý německý občan v psychiatrické péči, syn íránských rodičů: úřady nenašly žádnou známku, že by se inspiroval radikálním islamismem. Další útočník s násilnickými sklony zabil ženu, kterou pravděpodobně nešťastně miloval, a pak v amoku poranil další lidi: jistě by byla tato událost méně sledována – kdyby však na vině nebyl mladý syrský žadatel o azyl a kdyby se případ neodehrál uprostřed série podobných činů.

Dalšími v oné krvavé sérii totiž byly dva útoky, jejichž viníci se výslovně přihlásili k Islámskému státu. Jeden se „sebezradikalizoval“ přes internet, druhý měl vážné psychické problémy a dvakrát se pokusil o sebevraždu. Tyto skutečnosti ani to, že bezprostředně při nich zemřeli jen oni sami, ale nemohly zakrýt fakt, že šlo o žadatele o azyl.

Pokles počtu příchozích

Oproti loňskému roku přitom příliv uprchlíků a migrantů výrazně poklesl. Za prvních šest měsíců letošního roku zažádalo v Německu o azyl něco přes 220 tisíc uprchlíků – to navíc neodpovídalo počtu lidí, kteří do země letos reálně přišli; žádost o azyl totiž mohou uprchlíci podat až poté, co jejich údaje zpracují německé úřady, a to může být i několik měsíců po jejich příchodu do země.