Hlavně nezlobit Putina. O Izraeli a Ukrajině

Stalo se na americké stanici CNN. Někdejší kongresman a ministr obrany William Cohen – republikán, který pracoval v administrativě demokratického prezidenta Clintona – jako by promluvil za všechny obhájce Státu Izrael, kteří se nyní, v čase Putinovy agrese, cítí zklamaní. „Izrael je blízkým spojencem USA, zatím je ale v souvislosti s Ukrajinou nepodpořil. Tím jsem zklamán. Je třeba se Izraele ptát: jste s Rusy, nebo se Spojenými státy a Západem? Musíte se rozhodnout,“ řekl Cohen.

Podobných stesků se ve veřejném prostoru v prvních týdnech Putinovy agrese objevilo spousta. Důvod? Váhavý, až bojácný přístup izraelské vlády k ruské invazi na Ukrajině. Premiér židovského státu Naftali Bennett skutečně vystupoval tak, aby Kreml ani náznakem nerozhněval. Jeho první reakci na válku bude nejlépe odcitovat: „Světový řád se mění. Je to těžká, tragická doba. Naše srdce jsou s civilisty na východní Ukrajině, kteří se do této situace dostali.“ Ani slovo o Rusku. Žádná zmínka o prezidentovi Vladimiru Putinovi. S jistou nadsázkou lze říci, že stejné věty by mohl beze strachu vyslovit i kterýkoli ruský občan, a to klidně do kamery režimní televize.

Pak přišel 5. březen a schůzka mezi premiérem Bennettem a Putinem, kterou mnozí nadšeně vítali. Svět dostal naději a nekritičtí přátelé Izraele střelivo: vždyť on dohodne mír! Někdo přece musel zůstat stranou, aby mohl vyjednávat!

Naděje se však nenaplnily. Do médií se dokonce dostaly zprávy, že předseda izraelské vlády radil Volodymyru Zelenskému – ukrajinskému prezidentovi židovského původu – kapitulovat. Tato informace se později ukázala jako krajně pochybná, nedorozuměním a nespokojenosti nicméně neměl být konec. Když Zelenskyj dostal dva týdny poté šanci hovořit přímo k izraelským poslancům, servítky si nebral: „Můžeme se ptát, proč od vás nemůžeme dostávat zbraně. Proč Izrael neuvalil na Rusko citelné sankce. Rozhodnutí je na vás. A vy, lidé Izraele, budete muset s tímto rozhodnutím žít.“

Ukrajinský prezident ve své řeči pro izraelské poslance přirovnal ruské tažení k nacistickému potírání všeho židovského. Což je v Izraeli tabu: výlučné zlo holokaustu totiž židovský stát nepovažuje za rétorický příměr k volnému užití. Někteří poslanci proto při projevu plakali a hněvali se zároveň.