Salafisté od Vltavy

Bylo léto roku 2005, odpoledne a tehdejší šéfredaktor Lidových novin jevil znaky zoufalství. Kdosi důležitý totiž neposkytl profilový rozhovor, uzávěrka se blížila a na stránce bylo prázdné místo.

Sežeň libovolného muslima a udělej s ním rozhovor – dostal jsem za úkol. Potíž byla, že všichni respektovaní vůdci islámské obce byli buď na prázdninách, nebo prostě nebrali telefon. Vydal jsem se proto naslepo do muslimské modlitebny v pražské ulici Politických vězňů.

V takřka prázdném prostoru blízko Václavského náměstí seděl mladíček, který se zavázal příchozí informovat o islámu. Dobrovolně, zadarmo. Později jsem se dozvěděl, že Sámer Shehadeh (foneticky Šiháda) se už tehdy cítil být šiřitelem víry.

Ještě později, začátkem letošního ledna sdělil tentýž Shehadeh českému soudu, že poslal svého bratra a jeho partnerku bojovat do Sýrie za organizaci an-Nusrá, která se hlásila k teroristické síti al-Káida. „Jsem na to patřičně hrdý, nemám se za co stydět,“ řekl soudu a dodal, že an-Nusru nepovažuje za teroristickou organizaci a neuznává českou justici.

Proces pochopitelně upoutal značnou pozornost českých médií. Česko se Sámerem a také jeho bratrem Omarem prožívá svůj první příběh radikálů, kteří pocházejí ze sekulární arabské rodiny a vyrostli zde, tedy v Praze. Jak se stali tím, čím dnes jsou? A kolik takových může být mezi asi dvaceti tisíci muslimy žijícími v České republice; v komunitě považované obecně za malou a velmi umírněnou?

•••