Mrtví a lednice Islámského státu

Měli plnou lednici a v ložnici nápis „Udržuj čistotu,“ lemovaný stylizovanými růžemi. Na podlaze podzemních prostor zůstaly pestrobarevné přikrývky. Neustlané. Na stojanu mezitím klíčí zelenina a ve výklencích se povalují kusy kovu, které přidány do výbušniny způsobují tolik smrti – po explozi se rozlétnou na všechny strany.

Sestupujeme do tunelu, který ještě zkraje listopadu sloužil Islámskému státu. Jsme v Bašice, iráckém městě, jehož centrum leží od Mosulu zhruba dvanáct kilometrů. „Systém tunelů měří přes tisíc metrů. Už jsme jej zbavili nastražených bomb,“ vysvětluje Sirwán, náš průvodce podzemím. „Tunely sloužily daišům hlavně k tomu, aby se schovali před nálety. Také se tudy přemisťovali,“ dodává bojovník, který pro extremisty používá v kraji obvyklou arabskou zkratku Islámského státu, tedy DAIŠ.

Město bránilo až pět set radikálů, mezi nimi hodně cizinců. Mnozí utekli. Žádného se nepodařilo zajmout: když situaci vyhodnotili jako beznadějnou, odpálili nálož, kterou si připevnili na tělo. Viděl jste v Bašice takovou sebevraždu? ptám se Sirwána. „Mockrát.“

„Chodby kopali zajatci, které pak daišové popravili. Často na tuhle práci přiváželi lidi zdaleka, aby netušili, kde jsou. A ztížili jim útěk. Některé sem dopravili až ze syrské Rakky, jiné ale jen z nedalekého Mosulu,“ konstatuje náš kurdský průvodce.

Sirwán pracuje pro kurdskou bezpečnost. Bašiku osvobodili pešmergové, kurdští vojáci, i když město dosud spadalo pod správu Bagdádu, pod arabskou část země. Což je v Iráku problém: autonomní Kurdistán je na zbytku země takřka nezávislý, podle čehož se bagdádské úřady také chovají. „Jsme ve svízelné situaci. Úředně patříme pod Bagdád, ale chceme pod kurdskou vládu. Jenže v Kurdistánu teď nejsou na obnovu peníze. A když jsou v Bašice pešmergové, Bagdád nám odmítá finance poskytnout. Naše možnosti jsou proto velice omezené,“ stěžuje si Kála Muhammad, člen bašické městské rady.