Indonésan v Praze. Padesát let uprchlíkem

V pražském Podskalí toho dne vydatně pršelo a mraky se jen tak nehodlaly rozejít. Rádio po svém zvyku omílalo hudbu z předrevolučních časů. Drobný, obrýlený muž sedící proti mně u stolu zažil v těch časech krátkou, přesto vydatnou kariéru zpěváka. V roce 1973 nazpíval hit Hastrmane, tatrmane o vodníkovi, jenž žije na Kampě. Dráha v pop-music, kterou se nakonec sám rozhodl opustit, je však jen jednou kapitolou příběhu muže, který se stal uprchlíkem v Československu a stále v České republice žije.

Z Jávy do Prahy

Rony Marton, vlastním jménem Rony Surjomartono, se narodil v roce 1943 na indonéské Jávě. Původně chtěl na studia do Japonska: kvůli bojovým sportům, kterým se věnoval. Osud mu však vylosoval Prahu. Přijel do ní studovat. A učinil zde těžké, ba fatální rozhodnutí, na jehož základě svou zemi desítky let neviděl.

Jeho rodná Indonésie totiž v roce 1965 zešílela. Skupina uvnitř armády svrhla levicový, nikoli však komunistický režim prezidenta Sukarna – a dobrovolnická komanda společně s pučisty generála Suharta podle střízlivých odhadů povraždila zhruba milion spoluobčanů nařčených z komunismu. Nezřídka šlo o levicové či sekulární intelektuály, stoupence jiného než sunnitského islámu, Indonésany čínského původu nebo prostě jen osobní nepřátele těch, kteří neobvykle brutální komanda vedli. A kteří údajně toužili pouze po majetku zavražděných.

Mladý rocker byl v pětašedesátém předsedou zdejšího svazu indonéských studentů. Zhruba čtvrt roku po indonéském převratu se organizace rozdělila na dvě skupiny. Jedna ku jedné, v absolutních číslech asi sto na sto.

„Polovina odsouhlasila Suhartův převrat, a tedy i násilí, které jej provázelo. Druhá, ve které jsem byl i já, puč odmítla,“ říká někdejší student – hovoří česky se slabým přízvukem. „Skupina spjatá s novým režimem nás vyzvala, ať se podřídíme. A lidé z indonéské ambasády k tomu přidali prohlášení, ve kterém jsme měli schválit nové vedení státu. Jinak prý ihned pojedeme domů.“