Tajemství mrtvého vrabce

To setkání se konalo pod nevinným názvem mořeplavců z řeckých bájí – Argonaut, ale mělo nanejvýš současný a neodbytný program: v Livadijském paláci ruského cara na Krymu sešli se v únoru 1945 tři novodobí králové světa, prezident Spojených států amerických, premiér Britského společenství národů a hlava Svazu sovětských socialistických republik, aby nově ustanovili řád světa po blížící se porážce Velkoněmecké říše a císařského Japonska.

Jednání trvala už týden a byla tím tvrdší, že se mezi dvěma západními spojenci a jejich východním partnerem začal při dělení sfér mocenského vlivu vytvářet příkop, v němž měl už brzy po válce ukotvit val oddělující svobodnou část světa od té druhé, tradičně nevypočitatelné. Původní duch vzájemné spolupráce ustoupil podezřívavosti hlavně ze strany Stalina, který se obával, že ho Roosevelt s Churchillem chtějí podvést podobně, jak se on chystá je šálivým slibem, že země střední a východní Evropy, jeho vojsky osvobozené, budou žít po svém. Hodlal je plně sovětizovat a jeho zpravodajský aparát riskoval své hlavy, unikne-li mu nejmenší informace o tajných záměrech protistrany.

Ráno předposledního dne se událo, co přímo bilo do očí všech přítomných. Když se delegace sjely ze tří hotelů, vstoupily každá svými dveřmi do sálu s obrovským kulatým stolem, a jakmile do čela svých třetin usedli jako poslední tři vůdci, vytrhl americký prezident z čistého bloku vrchní list a vlastním perem na něj napsal pár slov. Pak jej několikrát přeložil a dal svému pobočníku. Celý sál sledoval, jak důstojník obchází stůl a podává vzkaz pobočníku premiéra, který jej odevzdal premiéru. Churchill papír rozbalil, přečetl a okamžitě cosi napsal na svůj blok. Protože se Rooseveltův pobočník mezitím vrátil, poslal s odpovědí svého. Pak původní zprávu zapálil současně s doutníkem a nechal ji shořet v popelníku na troud.

Sál mohl dál sledovat, jak Roosevelt odpověď čte a následně se na Churchilla usměje, aby pak ve svém popelníku list roztrhal na kousíčky. Od nich se po celé další hodiny neodtrhly oči Stalinových zpravodajců; lze předpokládat, že se celou dobu chvěli, aby prezidentův štáb útržky neodnesl, ale opět se ukázalo, že tajné služby demokratů, kterým nikdy nešlo o krk, jsou právě proto liknavé.

Když se zasedání odebralo do tří postranních místností k občerstvení, vrhli se za uklízeče převlečení Rusové na oba popelníky a vyměnili je za čisté. Původní hned odnesli do pojízdné laboratoře, která po dobu konference kontrolovala nejen Stalinovu stravu, ale denně zkoumala i moč odebranou z upravených soukromých klozetů Roosevelta a Churchilla, aby bylo možné odhadnout jejich zdravotní stav a tím i duševní potenciál. Stalin byl tak mezi prvními lidmi, kteří věděli, že amerického prezidenta brzy umoří krvácení do mozku, zatímco britský premiér vzdor smrtonosné životosprávě je bohužel zdráv jako novorozeně.