Zááávrať…!

O tom, že lanovka k horskému hotelu na souběžném hřebeni, která má hrát v jejich filmu zásadní roli, je i v takové výšce podle prospektu jen sedačková, se Tomáš dozvěděl od Eržiky až během výstupu, kdy mu prozradila, že se trošku bojí, jelikož ji okusí prvně v životě a trpí od mala závratí. Nato mu ještě svěřila, že to režiséru zatajila, aby nepřišla o svou první velkou roli. Diváci velké pražské scény ještě nezapomněli, jak Tomášův šílený herec Keržencev ze hry Ubohý vrah citově vydíral odmítavou kolegyni tím, že se při svém vyznání víc než polovinou těla vyklonil z druhé galerie nad hlediště, stoje na předprsni pouze na jedné noze a drže se zábradlí jen jednou rukou; musel mu to zakázat sám ředitel divadla, nejen kvůli jeho bezpečnosti, ale hlavně proto, že při premiéře omdlely v publiku dvě ženy, a dokonce i starší muž.

Teď se mu nabízela možnost završit třídenní úsilí o přízeň dívky tím, že ji bude moci docela přirozeně vzít za ruku a snad jí i ochranně položit loket kolem krku. Ovšemže jí to gentlemansky slíbil a od té chvíle byli spiklenci, což je nejjistější předstupeň k lásce. Než se před měsícem po přečtení průměrného scénáře stihl slovenskému režisérovi z hlavní role stárnoucího donchuána vymluvit, poslali mu z Bratislavy ke konzultaci snímky jeho případné filmové milenky. Eržika Horňáková mu už zjevem učarovala dřív, než právě tu na horské boudě stačil zjistit, že údajně nejlepší letošní absolventka tamní fakulty herectví je okouzlující i bez líčidel.

Během dvou dnů, kdy s vedením štábu objížděli budoucí motivy v tatranském podhůří, dověděl se svým neselhávajícím trikem, kombinací šarmu se zájmem zdůrazněně jen profesním, co potřeboval: ovšemže měla přítele, s nímž se cítila být svázána do konce života, jenže to byl spolužák od první obecné. O třiatřicet let starší Tomáš Tarant, hvězda svého divadla a stálice i zahraničních filmových produkcí, rychle přesvědčil už několik podobných romantiček o jejich omylu a vyvedl je z útulných, avšak ubíjejících hnízd k úchvatnému letu, takže mu, – když za rok za dva zjistily, že je neuchopitelný – zůstávaly i po rozchodu vděčné. To ho, vždy znovu nezadaného a žádoucího, začalo postupem času inspirovat víc než stoupající honoráře.

Už jako kluka ho otec seznámil s drobnými pomůckami, které mu velmi pomáhaly v životě, proti trémě třeba, ale i proti strachu. Mnemotechnika ho naučila pamatovat si libovolně dlouhá čísla, autosugesce zahánět nejrůznější obavy intenzivním myšlením na jevy, jež mu byly příjemné. Na těch patnáct vzdušných minut mezi vrcholy hodlal dívce zahnat strach osvědčeným soukromým divadlem, spojenými monology gaskoňského rváče Cyrana z Bergeraku, kterého měl tu radost už několik let hrát. Protože slunce z blankytně modré oblohy začínalo víc než hřát, uvázal si tmavomodrou hedvábnou větrovku od Bosse kolem pasu světlemodrých džín značky Burberry, čímž, jak dobře věděl, předváděl v tenkém bílém tričku od Armaniho své denně cvičené, a proto dosud solidní svalstvo, a v napohled těžkých a přesto skoro péřových bufách nejdražší edice Nike – tomuto oblečení dýchajícímu deodorantem Fahrenheit říkal „ĺehké bitevní“, zatím co večerní od kvarteta stejných firem s parfémem téhož názvu rovněž od Diora nazýval „těžkým“ – svižně kráčel po stoupající horské cestě, aby své příští milence, jak věřil i nefilmové, předvedl, že muž o víc než čtvrt století starší opravdu stojí za skok do neznáma, neboť má sílu ji zachytit.

Tři malé body hluboko pod nimi se za půl hodiny proměnily v trojici žen neurčitého věku mezi šedesátkou a sedmdesátkou, jejichž turistické výstroji vévodily stejné, zřejmě klubové kloboučky se štětkami. Zdály se hovořit všechny současně, ale když je dva předešly, stejně najednou zmlkly, načež se, jak čekal, neboť se mu to stávalo v mnoha zemích Evropy, obrátily a pozvedly ty komické pokrývky hlavy s pozdravem – Vitajte u nás, pan majster! Vzdalovaly se pak stejně rychle, jako se předtím přiblížily, a on mohl obdivný pohled Eržiky glosovat svým oblíbeným sebeironickým bonmotem. – Víte, slečno, co mě stálo najmout ty statistky, abych se mohl před vámi vytahovat? Jen jsem nedodal, že česky se říká pane mistr řemeslníkům!