Vítězný únor
14. února 2016
Reportér 02/2016 · Číslo 18Volným veršem, jakým psal Shakespeare své Války růží, hovoří v první půlce této hry ministři pravice chystající demisi, mladí umělci nadšeně podporující levici, vedení rozpadající se sociální demokracie, ministr zahraničí Jan, na jehož podporu spoléhají obě strany sváru, a komunisté, kteří se právě chystají převzít moc. Šestý obraz zastihuje v největší životní krizi prezidenta republiky Edvarda. Hlavní postavou je dvacetiletý básník, který je si jist, že svou poezií napomáhá zrodu nejspravedlivější revoluce v dějinách…
Salón v prezidentském bytě na Hradě. Za okny se začíná velmi zvolna rozednívat. Venku silně sněží. Prezident sedí v žaketu a hledí nehybně před sebe, jako by intenzivně pozoroval cosi v sobě. Po chvíli sem vejde v květovaném hedvábném županu jeho žena.
HANA: Proboha, Edvarde! Co se ti stalo?
Hledám tě jako vždycky po hmatu
a pak mě napadne, že budeš tady
Podpořte Reportér sdílením článku
Autor padesáti divadelních her a dvanácti románů uvedených a vydaných na všech kontinentech, i hraných a televizních filmů.