Proč psát o Gottovi?

Proč jsem o něm napsal knihu? Protože jsem pitomej. Prošvihl jsem totiž možnost vyptat se na některé věci přímo Karla Gotta, povídal si rád. Ale během našich tří setkání přišla řeč jen na něco: i to mi pomohlo pochopit líp jeho povahu. A já měl ambici přijít na to, jak se spousta věcí doopravdy odehrála. Musel jsem se do toho pustit sám. A vnořit se do stovek pramenů.

Ne že by kniha „Gott. Československý příběh“ nebyla o hudbě. Ale hodně ukazuje, co všechno muzika a zábava způsobují. Jak se koncem padesátých let odvazovalo jedenáct tisíc lidí na stadionovém finále reality show Hledáme nové talenty. Jak Čechoslováci tak moc snili o svobodném Západě a vlastní skvělosti, že uvěřili pohádce o úspěchu v Las Vegas. Snad nejvíc je ta kniha o člověku, který tak moc toužil zpívat, že pro to udělal moře nečekaných, občas problematických věcí.

Takže jsem psal i proto, že jsem zvědavej. A nesmírně mě to strhlo – i proto, že jsem se dovídal nové skutečnosti. Propadl jsem vášni pro staré časopisy. Na Aukru jsem nakoupil Mladé světy z šedesátých let, ach, ta skvělá grafická úprava, ty fotky Leoše Nebora a Jana Lukase, ty staré články Jiřího Černého, než ho vyhodili – protože hájil Gotta! Časopisy Melodie, Repertoár malé scény, ale i Ahoje a Sedmičky mi pokryly celou plochu bytu. Znáte velrybu z Trnkovy Zahrady, která měla na břehu jezera všechny časopisy?
To jsem byl já.

Občas se někdo ptá, jestli mám Gotta rád. Mám, po napsání knihy jinak než dřív. Ale hlavně byl pro mě objektem zkoumání: jako brouk pro entomologa. Skutečně rád mám celý jeho příběh. A jsem zvědav na reakce: dobře přece víme, že je nebezpečné dotýkat se hvězd.