My žijeme v Praze

Pište básně! – vyzýval nás Egon Bondy. „Nebo alespoň deník, jednou to bude nenahraditelné svědectví o době, ve které žijeme,“ dodával, když jsem oponoval, že by mé básně byly pitomé.

Točili jsme se skupinkou přátel filmy na osmimilimetrový formát a jednoho večera jsem se Bondyho zeptal, jestli bych s ním nemohl natočit dokument. O něm, o Praze a zákoutích, která má rád, i o těch zjevujících se v jeho textech. Bondy nadšeně souhlasil. Přizval jsem k projektu kamaráda Tomáše Mazala, který se s ním také znal, a aniž jsem to tušil, už měl s Bondym roztočený film o Novém židovském hřbitově.

V létě orwellovského roku 1984 jsme začali točit. V létě 1985 Bondy namluvil k sestřihanému němému filmu komentář a od konce onoho roku jsme ho promítali při bytových projekcích. Film, který má ve svém názvu verš z textu Magické noci, tedy „My žijeme v Praze“, nemá profesionální kvalitu; s technikou, kterou jsme měli k dispozici, se o dokonalost nemělo smysl pokoušet. My jsme jen, jako tehdy mnozí „nezávislí“, vydávali samizdatem knihy a časopisy, psali básně, deníky nebo točili filmy. A takhle jsme zachytili svědectví o době, ve které jsme žili – tak, jak nám Egon Bondy radil.

Film vyšel na DVD, úryvky se objevily v několika porevolučních dokumentech o Bondym, ale teprve letos, třicet let od vzniku, byl kvalitně digitalizován a poprvé promítán v kině. A nebylo vůbec špatné setkat se zas se starým dobrým Bondym ve vyprodaném Ponrepu!

Autor je výtvarník, restaurátor, fotograf