Hypermateřství

O své předporodní dojmy se rozhodla podělit punková písničkářka Nikola Mucha.

Píšu ještě čistá, neinfikovaná, ovšem epidemie zvaná hypermateřství nelítostně natahuje pařáty, dýchá mi za krk závan nakyslého mléka, pokálené bavlny a levandulového šamponku.

Chtěla jsem si dát jen kafe, proboha, a teď není úniku; ze všech stran mě obklopily krásné drahé kočárky, v zaměřovači mě mají kolečka do podprsenky bránící prosáknutí mateřského mléka a skrývající laserové bradavky připravené pro každého, kdo jen pomyslí na hládeček. Uf. Zoufalý pohled holčičky přikurtované k plastové židličce napovídá, že jsou se mnou nebohé děti na stejné palubě – jen jsou, chudinky, na rozdíl ode mě, ke svým křepčícím hypermatkám přikurtovány.

Přirozená funkce „množit se“ se proměnila v celoživotní poslání a ve smysl všeho. Má mysl, konejšící se vzpomínkami na krystalickou MDMA a zapomenutou vůni tabáku, se nemůže ubránit pulzujícím úderům představivosti – přemýšlím nad tím, jaké to asi je s takovou hydrou spát. Přemýšlím nad polohou, kdy je možno ignorovat milostný akt a zabývat se například návodem na novou odsávačku hlenu. Myslím i na ty chudáky muže, kteří jsou nyní tak šťastní v práci.

A myslím na sebe – kdy i u mě dojde k transformaci? Může se to stát každou chvíli, za dva měsíce rodím…

Pak se mi začněte posmívat.