Destinace Mácháč

Je ráno, ve stanu jednoho z kempů u Máchova jezera mě probouzí zvuk motorů; jsem si jist, že jsou to křovinořezy, určitě hned několik najednou. Proč se ale někdo rozhodl sekat trávu právě teď? Vylezu ven ze stanu a přes rozespalé oči vidím kouř stoupající nahoru skrze větvě borovic. Běžím k centru kouře a vidím – babety.

Několik motokol kolem mě projede, uprostřed kempu zůstávají už jen poslední tři. Jeden ze členů babetklubu z Nižboru má se svým strojem problémy, nakonec ale nasedá i on a všichni vyrážejí na poslední část své cesty a vstříc cíli – Ještědu. Ostatní obyvatelé se pomalu trousí ze stanů a chatek. „Dobrý den, jak se vede? Omlouvám se za včerejšek,“ říká jeden z nich svému sousedovi. Lidé se zde rádi dělí o své zážitky, večer poslouchají hlasitou muziku, debatují, hrají karty – ráno se pak omlouvají. „V pohodě, my jedem dneska na kola,“ zní odpověď.

Když se o pár hodin později stěhuji do chatky mini, která je o něco větší než původní stan s podsadou, slyším opět stejný rachot jako ráno. Lukáš (25) a Petr (23) přijeli na svých „bábách“ až z Mohelnice a ubytovali se hned naproti. „Jeli jsme těch 270 kilometrů asi devět hodin. Ideální rychlost je čtyřicítka, když to ale osolíš z kopce, jede to i šedesát pět.“ Oba pracují v mohelnických fabrikách. „Chceme se podívat do okolí, ale nemáme žádné velké plány. Přijeli jsme sem na tři dny, hlavně zevlit.“ Petr koupil babetu ve středu, v pátek vyjeli. „Byl to risk, ale vyšlo to. Moje původní motorka se totiž před pár dny rozsypala.“

Nostalgici

Máchovo jezero se nachází na kraji bývalého vojenského prostoru Ralsko; krajinu tudíž neruší žádná zástavba – a právě to láká mnohé návštěvníky zdejších kempů. Přitažlivost místní přírody potvrzuje i pan Libor, který přijel se svou ženou Helenou, dcerou Eliškou a synovcem Davidem. „To okolí, to je tahák pro lidi, je tady krásně. Když se člověk podívá do mapy, je to samá cyklostezka. Pro cyklisty a turisty ideál.“

Manželé jsou vlastně v oboru kempování profesionály – sami provozují autokemp v Kostelci nad Orlicí. „My to můžeme srovnat, existují kempy luxusní a kempy horší, kde se tak trochu zastavil čas. V Česku se jich dost blíží tomu druhému případu. Ale o co jde, vždyť tu ti lidé stejně celý den nejsou. Voda teče, klid tu je, prostoru dost, co víc člověk potřebuje?“ Roste podle nich počet českých turistů, kteří se vydávají do kempů? „Je možné, že se k tomu lidé zase vracejí. Podle mě do kempů jezdí tři druhy lidí. Ti, kteří vzpomínají, jak se jezdilo dříve, ti, kteří si uvědomili, že i u nás je hezky, a chtějí to tu poznat, a pak mladí, kteří si občas přijedou odpočinout a zapařit.“ „Podle mě k tomu přispívá i zhoršená bezpečnostní situace v zahraničí,“ přidává paní Helena.