Nejlepší sex? Po deseti letech, s vlastní ženou

S kamarádem Petrem vozíme děti do stejné školy. Teď si notujeme, do jaké kraviny jsme se to nechali navézt. „Já tam na povel sexovat nebudu. Když si představíš, že to samé budou ve stejnou chvíli dělat všechny páry na všech pokojích!“ říká mi Petr rozladěně ve čtvrtek ráno. Odpoledne vyrážíme.

Ženy a jejich přivlečenci

Blížíme se k velkému statku. Na parkovišti už je spousta aut. No potěš! Ale co, čtyři dny si tu s manželkou odpočineme, děti daleko, snad nás čeká hodně sexu. Aspoň tak si to představuju. Pro jistotu jsem si vzal počítač, že tu zkusím i pracovat. A tenisky, že budu běhat.

První večer se scházíme ve velké místnosti. Židle podél stěn, dohromady je tu přes třicet párů. Manželských, partnerských, od hodně mladých po důchodce. Lektory Denisu a Richarda znám zatím jen z vyprávění. Oba se přes dvacet let věnují intimním partnerským vztahům. Dřív spolu i žili.

„Lidé si myslí, že dobrý vztah a skutečná láska fungují samy od sebe. A že když se odmilují, je to znamení, že to nebyl ten pravý či ta pravá. Přestávají do vztahu investovat a pečovat o něj. S tím, jak si přestáváme věnovat láskyplnou pozornost, ovšem může narůstat i pocit odcizení,“ říká Denisa.

Úvodní výklad Denisy a Richarda kupodivu zaujme i takzvané „přivlečence“, jak se jim tady říká, tedy ty největší nedůvěřivce v osazenstvu této víkendové akce – chlapy, které k účasti na takzvaném „retreatu pro páry“ přemluvila jejich manželka.

Vztahy na vlásku