Modrooké tornádo

Do berlínského hotelu Kaiserhof přichází Adolf Hitler o hodinu později, než bylo domluveno. Ještě není vládcem Německa, píše se rok 1931, zatím vede jen nacistickou stranu – přesto nechává známou americkou novinářku Dorothy Thompsonovou čekat ještě déle, ačkoli už je v hotelu.

„Když jsem konečně vstoupila do salonku AH, byla jsem přesvědčená, že mě čeká setkání s budoucím německým diktátorem,“ napíše Thompsonová v časopiseckém rozhovoru, jenž vyjde později i jako útlá knížka s názvem I Saw Hitler! (Viděla jsem Hitlera!).

„Ovšem během zhruba padesáti vteřin jsem z této utkvělé myšlenky vystřízlivěla,“ pokračuje, „jen tak dlouho trvalo, než jsem odhadla naprostou bezvýznamnost tohoto člověka, z kterého byl paf celý svět. Je beztvarý, téměř bez výrazu, jeho vzezření je zároveň karikaturou, postavou připomíná tvora bez kostí, tvora chrupavčitého. Je nelogický a užvaněný, nevyrovnaný a nejistý. Je to pravý prototyp malého muže.“

Thompsonovou ovšem zaujal Hitlerův pohled. „Za zmínku stojí jeho oči, protože měly ten zvláštní lesk, který bývá známkou géniů, alkoholiků a hysteriků. Tvář herce, schopnou vmžiku měnit výraz.“

Ačkoli Thompsonová v knize rozkrývá nebezpečí nacistické ideologie a pronásledování Židů, později se bude říkat, že Hitlera podcenila. Přesto se rozhovorem zapsala do historie, o pár let později, v roce 1934, ji ostatně německé úřady, tehdy již pod pevnou kontrolou nacistů, vyhostí. Kniha je označena za urážku národní cti.