Lidičky, neplačte, jde se domů, jde se domů!

Je 20. července 1945, teplý letní páteční večer. Německý kněz Josef Nosse prožívá na faře v Teplicích nad Metují příšernou úzkost, pokouší se modlit. „Od sedmé hodiny večerní jsem věděl, k čemu dojde. Pomoci jsem již nemohl.“ Pět minut před sedmou hodinou večerní vyvádějí čeští ozbrojenci starého německého faráře ze Zdoňova Cölestina Baiera a další tři lidi z cely. Vedou je do blízkého internačního tábora. Tam si kněze vezme do parády velitel místní vojenské jednotky kapitán Svoboda.

Rány pěstí, kopance, řvaní. „Ty svině, tak řekni, kdo si ty kvéry u tebe schovával?!“ Pak podle svědectví lidí ukrytých za křovím ženou vojáci pod hlavněmi dva muže a dvě ženy do kopce. Musí vědět, že jsou vlečeni na popravu.

Páter Josef Nosse ve svých vzpomínkách uvádí: „Zhruba v 20.15 hodin byly oběti vyvedeny z lágru. Farář prý vypadal, jako by ho hodně zřídili, ženy plakaly. Na cestě k popravišti je kněz utěšoval slovy, kterými za svého působení vždy utěšoval na věčnost se vydávající duše nebo nad hroby postávající pozůstalé: ,Leutin, weint nicht, ’sgeht heim, ’sgeht heim.‘ – ,Lidičky, neplačte, jde se domů, jde se domů.‘“

Kraví hora nad Teplicemi. Během března 2021, kdy jsem pobýval v Broumově, jsem často zajížděl do Teplic nad Metují a vystoupal nad město, na travnaté svahy pod Kraví horou. Buď sám, nebo s manželi Moravcovými, jednou také všichni tři společně s lesníkem Tomášem Milatou. Miroslava Moravcová byla dlouholetou náchodskou archivářkou, vedoucí správy městských lesů pan Milata zná dobře místní terén. Před pár lety se již jednou vydal společně s německou skupinou vysídlených obyvatel hledat hrob německého faráře Baiera a jeho farníků. Neúspěšně.

Zdoňov/Merkelsdorf. Zdoňov je rozlehlá vesnice, podobná řadě jiných na Broumovsku, vinoucí se podél potoka do mírného svahu, bezprostředně sousedící se státní hranicí. Škola, mlýny, hospody a uprostřed, ve svahu, goticko-renesanční kostel sv. Trojice, obklopený hřbitovem a přiléhající k patrové barokní faře. Ke Zdoňovu byla ještě přifařena obec Libná (Liebenau) s velkým lomem a Dolní Adršpach (Nieder Adersbach) se skalním městem, oblíbeným turistickým místem. Teď se ale píše léto 1945 a všechno je vzhůru nohama. Do skalního Adršpachu se nechodí na nedělní výlety. Hned u vchodu a přímo naproti nádraží je zřízen internační tábor „Pískovna“ pro německé obyvatelstvo.