I ve zlé době se dějí zázraky

Cesta smrti. Duben 1945, před šestasedmdesáti lety. Milada Šámalová má na předloktí pravé ruky vytetované číslo 22 789. Devětatřicetiletá žena se vrací z koncentráku. Tam odjížděla s poznámkou pražského gestapa: RU – Rückkehr unerwünscht (návrat nežádoucí). Přežila skvrnitý tyfus i infekci nohy. K oslabenému srdci se přidal chronický zánět horních cest dýchacích (nemůže hlasitě mluvit ani zpívat).

Milunka! Dostala se po strastiplné cestě brzy ráno do Prahy. Zatelefonuje bratru Járovi. Její první otázka se týká dětí, Jirky a Alenky. „Jak se mají? Jsou u našich?“ Nemá nejmenší tušení, že byly zavlečeny gestapem neznámo kam. Ve sluchátku je dlouho ticho. Míla zoufale hlesne: „Vím, že jsou mrtvé, zabili je. Neříkej mi to!!“ Bratr se ji snaží uklidnit: „Mílo, proboha to ne, jsem si jistý, že jsou naživu… Policie, četnictvo, armáda, americká zpravodajská služba, všechny už o tom vědí, prezident se denně vyptává na vyšetřování.“

Z Prahy jede Milada za rodiči do Mníšku pod Brdy. Je pátek 1. června. Ve vilce u okna zrovna sedí Miladin otec, MUDr. Jindřich Cebe. Najednou vykřikne: „Milunka!“ Vyskočí a letí jak mladík ze schodů. A za ním jeho manželka Antonie. A oba objímají dceru. „Mami, a kde jsou děti?“ ptá se Milada rodičů. Vždyť jí přece celou dobu psali, že jsou u nich… „Děti jsou v Německu,“ pomalu Miladě vysvětlují, „u cizích lidí… ale žijí, stopa existuje.“

Rodiny Šámalů a Cebeů. Je třeba se krátce vrátit k celému rodinnému klanu. Miladu Cebeovou, provdanou Šámalovou, ročník narození 1906, která přežila Osvětim a pochod smrti, již znáte. Na vysoké škole se ve dvacátých letech seznámila s kolegou Jaromírem Šámalem, se kterým později uzavřela manželství a narodily se jim děti Jiří (1933) a Alena (1937).

Miladin manžel RNDr. Jaromír Šámal, ročník narození 1900, zoolog, entomolog a hydrobiolog, od poloviny třicátých let profesor zoologie na ČVUT v Praze. Silně ovlivněn postoji svého otce JUDr. Přemysla Šámala, výrazného muže první republiky, jednoho z ústředních organizátorů protirakouského odboje, posléze věrného kancléře prezidenta Masaryka i Beneše a po okupaci čelného představitele domácí protinacistické rezistence. Na konci ledna 1940 byl Přemysl Šámal zatčen gestapem, tvrdě vyslýchán, poté převezen do Berlína, kde nakonec v předjaří 1941 zemřel na následky věznění. Jeho syn, Miladin manžel, Jaromír Šámal byl zavražděn na kobyliské střelnici 5. června 1942 během II. stanného práva, vyhlášeného po atentátu na Reinharda Heydricha.