Jízda ochcanou strání aneb rudí se škvaří

Frik: Každé ráno vybíhá trafikantův strakatý pes Frik, na zádech má ušitý batůžek a v něm čerstvé noviny Rudé právo a Lidovou demokracii. Roznáší je několika známým, bydlícím poblíž. Ruďas komunistům, demokracii lidovcům. Pes je to antikomunistický, neboť mu odměnu v podobě kousku salámu dávají jen lidovci.

Vězeňský dvůr / Škola: Druhá polovina sedmdesátých let. První třída. Školní budova stojí na náměstí – bývalý okresní soud, k němuž byla zezadu přilepena věznice, ve které teď bydlí školník a nachází se sklad civilní obrany. Lepší obraz školského systému nemůže být. Sedíte v lavici, před vámi rázuje učitelka, učí množiny a podmnožiny a oknem se díváte na kriminální zamřížovaná okna. Nemohu vědět, že na školním/vězeňském dvoře jsou zahrabáni dva němečtí vojáci, postřílení v květnu 1945.

Guláš Strachoty: Hrobař Karel Strachota si nese přes náměstí pětilitrovou sklenici od okurek plnou guláše, který mu dali v hospodě Na Růžku. Zadívá se na věžní hodiny, zakopne o schod, upadne a sklenici rozbije. Guláš teče po chodníku. Nešťastník Strachota běží do nejbližší hospody pro lžíci a nějakou nádobu, aby z guláše ještě něco měl. Jenže ho předběhl trafikantův Frik. A už žere a líže guláš. Strachota se vrací a z dálky řve: „Ty psisko všivé, táhni!“ Klekne si ke guláši a srká jej ze země nebo v něm namáčí chleba. Na nás zírající hlesne: „Co čumíte, blbci, vzali mi stůl, tak to jím rovnou z ubrusu zemskýho.“

Metař: Městečko zametá drobný pan Nei­fus se synem. Kdyby neměli oranžové vesty, v saku a s tečkovaným motýlkem u krku vypadají jako elegantní vrchní z grandhotelu. Na dvoukoláku vláčejí popelnici, do které nametají špínu světa. Odhodíte-li na zem dřívko od nanuku nebo papír od žvejkačky Pedro, přiletí vám od Neifuse lepanec a zařvání: „Ty prase malý, copak si myslíš, že náměstí je smetiště, kde si můžeš dělat, co chceš?! Tohle děláš doma?! Sebrat!“ Za války býval Neifus rasem, svážel chcíplotiny z okolních vsí, věděl o černých porážkách prasat, ale nikdy protektorátním úřadům nikoho neudal. Říkají o něm, že žere psy a kočky. Když jdu kolem jejich domu, zmocňuje se mě úzkost.

Soud: V tělocvičně šplháme na ribstoly. Před pětadvaceti lety byla soudní místností. Komunistickým tribunálem zde byli k vysokým trestům a k vystěhování rodin ze svých usedlostí a z okresu souzeni soukromí zemědělci, kteří nesplnili vysoko vyšponované, a tudíž nesplnitelné dodávky vajíček, brambor a obilí. Mezi nimi byl i děd.