Kari, můj manžel – gestapák z Lidic
4. června 2017
Reportér 6/2017 · Číslo 34Oskar Felkl. Účastnil se před pětasedmdesáti lety vypálení Lidic, dělal prohlídku u rodičů spisovatele Oty Pavla. I jeho žena Marie pracovala na gestapu, po válce byla osvobozena; podle soudu pomáhala Čechům. Její svědectví, které před časem vyšlo v knize Jiřího Červenky, doplňují archivní dokumenty: některé jsou od StB, s níž před vystěhováním do Německa krátce spolupracovala.
Bylo to před lety. Omoklý dušičkový den. Do severní části Ďáblického hřbitova v Praze chodívám v tom čase pravidelně. V šachtových hrobech tam leží lidé popravení nacisty a komunisty – ukládaly se tam ovšem i ostatky jiných…
Ten podvečer jsem si mezi kmeny vzrostlých habrů všiml siluety dvojice žen v tmavých kabátech, postávajících opodál u jednoho z náhrobků a pokládajících na trávu malý věneček. Po chvíli váhání jsem se k nim vydal.
„Dobrý den, promiňte, že ruším, vy jste příbuzné tohoto zabitého agenta chodce?“ zeptal jsem se starší, elegantně oblečené paní v brýlích se zlatými obroučkami. „Nein!“ odpověděla pohotově německy, ale vzápětí pokračovala česky, „my sem jezdíme na jiný hrob… Můj manžel je trochu jiný případ…, ale to už je dávno, to vám nic říkat nebude.“
„On byl Němec?“
„Ne… pocházel z české vesnice. A Čechům hodně pomohl. Za války, přestože hodně udávali… víte, byl četníkem. Tak milej člověk… nezasloužil si takovou smrt… my jsme Češky…“
Podpořte Reportér sdílením článku
Redaktor Českého rozhlasu – Vltava.