Moravské léto viru navzdory

Mám krásné barevné sny lemované krajkami a přes den mi v hlavě zní brumlání tuby a trylkování klarinetů. Ty sny pocházejí ze světa, kde kromě šití roušek stále vyspravují kroje po předcích a dezinfekce se podává především ve formě domácí kořalky. Největší nebezpečí tam představuje nadváha z chlebíčků, řízků, jednohubek a koláčků…

Letos umlčel neviditelný virus po celém světě s děsivou lehkostí prastaré tradice a rituály, což často nedokázaly ani světové války či totalitní režimy. Miliony muslimů si musely odříct pouť do Mekky. Lužičtí Srbové v Německu zrušili dožínkové slavnosti „lapanje kokota“, kdy se jezdci na koních snaží utrhnout hlavu mrtvému kohoutovi zavěšenému na zdobené bráně. Zbožní chasidé nemohli cestovat do polských městeček, aby slavili yahrzeit (výročí smrti) u hrobů dávných zázračných rabínů. Kajícníci ve španělských městech nevyrazili do velikonočních procesí během Svatého týdne a nechali možná poprvé za staletí své kápě uzamčené ve skříních.

Přece se v létě na Moravě za parného počasí, někdy jen na dohled od brněnských paneláků, jindy mezi pálavskými vinohrady, stále neslo juchání a pokřik „Čí sú hody? Naše!“.

Nesmíte odpadnout

„Tluču, tluču, otevřete, nechal jsem klobouček u děvčete,“ dobývá se Martin Žluva s písní na dveře. Letos byl v Bavorech nedaleko Mikulova zvolen prvním stárkem, tedy vedoucím chasy (mládeže). Za dveřmi už čeká Lenka Nečasová – první stárka, která je s Martinem zodpovědná za hladký průběh hodů a jejich přípravu. Posadí mu na hlavu klobouček s dlouhým pérem, vycházejí spolu na ulici a tančí sólo obklopeni ostatními stárky.

Rituál se bude opakovat ještě desetkrát, protože bavorská chasa má jedenáct párů. U každé stárky nabízejí rodiče všem něco dobrého k zakousnutí, vzduchem létají panáky. Víno, pivo i domácí limonády tečou proudem. Je potřeba doplnit tekutiny a trochu zahnat kocovinu z včerejší předhodové zábavy, na které vyhrávala skupina Denwer.