Bohyně nám může pomoct

Divoké bubnování se rozléhalo široko daleko horkou tropickou nocí. Otevřel jsem unavené oči a ve tmě neznámého pokoje jsem si v první chvíli nedokázal vzpomenout, kde vlastně jsem. Měl jsem za sebou vyčerpávající cestu třemi letadly, rozhrkanými autobusy a nakonec i rikšou do vesnice Padannappuram ztracené kdesi na jihozápadě Indie, na Malabarském pobřeží státu Kérala.

„Vstávej, už je čas,“ přišel mě časně ráno probudit Shyamnath, jako by si snad myslel, že se v ohlušujícím zvuku bubnů můžu vyspat. Dnešní noc je pro Shyamnatha a jeho sousedy jedinečná. Hned za domem začíná posvátný háj kavu, v němž sídlí božstva theyyam. Může jich být až čtyři sta druhů, ale tolik by se jich pochopitelně do malého háje kokosových palem nevešlo.

V jednom háji kavu žije bohů jen několik, ale takových posvátných lesíků najdete v okolí města Kannur nespočet. V posledních letech jich byla řada vykácena, aby uvolnily prostor novým stavbám či farmám v rychle se rozrůstající přelidněné zemi. „Staří lidé se obávali, že božstva zahynou,“ vysvětluje mi Shyamnath – jenže tisíce let starý kult nemůže zahubit pár pokácených palem. Božstva se prostě přestěhovala a dnes obývají třeba svatyni postavenou u rušného nádraží.

Úzkou uličkou mě vede Shyamnathův bratranec Abhilash ke stavení brahmínů – kněží, kteří střeží posvátný háj. Na cestu si svítíme mobily. Abhilash je veskrze racionální mladý muž: pracuje jako ajťák v indické námořní akademii a těší se, že po pěti letech praxe bude moct vyrazit pracovat do Dubaje nebo Saúdské Arábie, kde vydělá mnohem víc peněz.

Nyní to však na dvoře brahmínů vypadá jak v Indii v dobách maháradžů a rádžů ještě před příchodem Evropanů. Muži jsou naboso, oblečení jen do dlouhých bílých sarongů, ženy se na dnešní noc nastrojily do svých nejlepších sárí. Přípravy na rituál začaly již včera. Ve venkovní kuchyni na ohni v obřích kotlech bublá kari a rýže, o kus dál prská olej v pánvi při smažení indické obdoby našich masopustních koblížků. Nad stolem se v rukou polonahého kuchaře neuvěřitelně rychle míhá velký nůž, pro který je nachystána ještě velká hromada zeleniny. Kuchaři budou muset nakrmit několik desítek lidí, ale práce jim jde pěkně od ruky. „Pojď ochutnat,“ nabízí mi brahmín kuličky prasad – obětní jídlo připravené z kokosu a ořechů. Rozplývají se na jazyku a jsou opravdu hodně sladké. Místní božstva zjevně ráda mlsají sladkosti.