Babiš prohrál. Ale naštvaná část země nikam nezmizí

V jednom měl Andrej Babiš v sobotu v podvečer pravdu. V projevu po oznámení výsledků prezidentské volby sice opět předvedl kus svého ukřivděného já – byť oproti vystoupení po prvním kole šlo o mírnější výkon – avšak skutečně ho podpořilo ohromné množství voličů. Jasně, vítěze Petra Pavla podpořila ještě podstatně ohromnější masa. Ovšem těch 2 400 046 voličů pro Andreje Babiše fakt není málo, uvážíme-li, že ve sněmovních volbách předloni dostalo jeho hnutí ANO skoro o milion volebních lístků méně.

Samozřejmě, oba údaje, tedy počet hlasů z parlamentních a prezidentských voleb, nelze tak jednoduše porovnávat. Mezi lidmi, kteří v pátek a v sobotu tohoto miliardáře a politika volili, byli určitě i ti, kteří by dali hlas třeba zástupci SPD, nebo sociálnímu demokratovi, pokud by se tedy do druhého kola dostali. Nicméně šance, že část letošních voličů už Babišovi a jeho ANO zůstane i v příštích volbách, není v žádném případě nulová: rozhodnutí Tomia Okamury nepodpořit Babiše mezi prvním a druhým kolem naznačuje, že si je této hrozby vědom. Taky by se už třeba vůbec nemusel do Sněmovny dostat, což by představovalo pád jeho politicko-podnikatelského projektu.

Nicméně není potřeba trápit se kvůli Okamurovi. Navíc řádný termín sněmovních voleb je za dlouho – za více než dva a půl roku, v jejichž průběhu se může stát ledacos. Přece po mém soudu platí, že případné posílení ANO v dalších sněmovních volbách by pro českou politiku a společnost představovalo hrozbu. Proč?

Řídit stát podle Facebooku

Těsně před druhým kolem prezidentské volby začali někteří kolegové-novináři apelovat na to, aby se neříkalo, že Andrej Babiš je zlo: takové vymezování podle nich není správné.

Jejich pohnutky chápu, vyhrocená předvolební atmosféra vzbuzovala obavy i u mě. A také věcně je termín zlo přehnaný, přestože ostrý slovník tohoto typu nebývá v kampaních před volbami v demokratických zemích zase tak mimořádný. Babiš není ani náhodou ruským diktátorem Putinem, není ani maďarským vládcem Orbánem, i když ho označuje za svého přítele. (Ponechme nyní stranou otázku, zda je to proto, že šéf ANO být Orbánem nechce, nebo nemůže, protože mu v tom brání český politický a ústavní pořádek, například poměrný systém voleb do Poslanecké sněmovny nebo Senát, bez kterého nelze provést změny ústavy.)