Postavme Havlovi pomník. A nejen to

Nepatřil jsem k lidem, kteří by obdivovali každý krok Václava Havla v úřadu prezidenta – a docela často jsem o tom psal. A jakkoli bych dnes své články formuloval opravdu jinak, zvláště některé jeho kroky v domácí české politice považuji stále za sporné. Opakovaně a bez úspěchu se snažil vybudovat vlastní politickou frakci či stranu, nebo dokonce vytvořit vlastní vládu.

V jeho pojetí politiky se objevovaly prvky divadla, přičemž symboly bývaly někdy důležitější než pravidla a procedury.

Jenže toto vše už patří do historických knih. Ne že by se neměly vydávat; dokonce by vůbec nebylo od věci, kdyby si je budoucí prezidenti četli a třeba se z nich poučili. Pochybnosti o některých aspektech Havlova působení ale dnes přebíjí úplně jiný odkaz, který je v časech Putinovy hrůzné invaze na Ukrajinu horce aktuální. Tímto odkazem je zásadní role Václava Havla, kterou sehrál v jednáních, jež vedla k přijetí České republiky do NATO.

S odstupem času mě udivuje, jak málo mi to tehdy docházelo. České členství ve vojenském spojenectví západních demokracií jsem silně podporoval, to ano, ale současně jsem měl jakýsi podvědomý pocit, že jde o prakticky neodvratný vývoj. Vstoupíme tam samo sebou, nemůže to být jinak, vždyť studená válka skončila a postkomunistické země se přes všechny problémy přidávají k Západu.

Teprve v průběhu následujících let mi začalo docházet, že to jednoznačné být vůbec nemuselo: západní země hned po roce 1989 velkou chuť k rozšíření Severoatlantické aliance nejevily a postkomunistické státy včetně Česka je musely přesvědčit. Definitivní pochopení dějinného významu našeho vstupu do NATO ale přišlo letos v únoru, když se schylovalo k Putinově agresi proti Ukrajině. Černý čtvrtek 24. února 2022, kdy vojska Kremlu začala v této východoevropské zemi ničit a zabíjet, byl totiž pro ruského diktátora přinejmenším zásadně snazší právě proto, že Ukrajina není členem NATO. Nevztahuje se na ni tudíž článek 5 Severoatlantické smlouvy, podle něhož je útok na jednoho člena Aliance považován za útok na všechny. Česká republika se přitom z výhod tohoto článku těší: invaze na naše území by znamenala i agresi proti dalším západním zemím, včetně vojensky mocných Spojených států.